Ztráta svobody českých lékařů

Čeští lékaři od Listopadu ztratili vizi svobodné a přirozeně odpovědné práce se svými pacienty. Jsou již zcela vtěsnáni do postkomunistického soukolí společnosti v rámci pseudosociálního inženýrství.

Od Listopadu čeští lékaři žili v představě svobodné práce ve skutečném kapitalismu. Vznik tohoto kapitalismu v 16. století umožnilo tehdejší prostoupení společnosti reformační morálkou. Tvůrčí člověk se stával relativně svobodný a za kvalitu své práce odpovědný přímo Bohu. Nepotřeboval tisíce příkazů, zákazů a zákonů, aby pracoval dobře. Odpovědnost člověka pramenila přirozenou cestou z jeho svobody. Čím větší svoboda, tím větší osobní odpovědnost.

Po Listopadu jsem očekával, že naše společnost bude obnovena ve skutečné svobodě a přirozené odpovědnosti. Vstoupil jsem do té malé politiky, zakládal jsem na vesnici Občanské fórum a pak Občanskou demokratickou stranu, ze které jsem za dva roky vystoupil, protože její členové nesplňovali moje představy o konzervativní pravicové politice, která byla proklamována v základním desateru tezí, na kterých měla být ODS postavena. Není.

Věnoval jsem se své práci praktického lékaře a rozšířil si svoji odbornost o třetí obor. Žil jsem nadějí, že v medicíně si bude muset postkomunistický život sednout do přirozených vztahů a občanské svobody. Leč nedělo se tak. Proto jsem se snažil vstoupit do rozjetého vlaku přestavby našeho zdravotnictví. Zarazilo mne, když jakýsi Šilhan z ministerstva zdravotnictví se mi vysmál v diskusi, že budujeme jiný kapitalismus, než já si představuji.

Ano, kapitalismus Václava Klause je jiný. Kapitalismus Václava Klause skutečně není postavený na reformační morálce, ten je postaven na absenci jakékoliv morálky. To snad ani není kapitalismus. Potřebuje přídomky. Mafiánský? Socialistický? Postkomunistický? To nechme odborníkům!

Václav Klaus je prominentní odchovanech Štrougalova komunistického Prognostického ústavu, který se údajně utvářel v gesci KGB. Když se pak ekonomická soukolí komunistického socialismu zadrhávala, byl to právě Prognostický ústav, který po Listopadu organizoval dění v naší společnosti. Všichni vůdcové polistopadových politických stran pocházeli z tohoto ústavu. Dodnes mnozí z nás věří iluzi neřízeného, spontánního přechodu od komunistické společnosti do postkomunistické, ale skutečnost byla jiná.

To je zjevně také důvod, proč naše „pravicové“ strany nežijí skutečnou pravicovou politickou, nehledají přirozené vztahy a občanskou svobodu a spokojují se s iluzí pseudosociálního inženýrství, na kterém je naše společnost stavěna. Ptal jsem se i vysoce postavených funkcionářů ODS, proč nejednají v duchu pravice. Dověděl jsem se, že to nejde, protože tato postkomunistická společnost toto pravicové myšlení odmítá. Odmítá svobodné, přirozené vztahy. Prý neumí žít jinak, než ji to naučili komunisti.

Samozřejmě!  Polistopadová organizace společnosti podle Prognostického ústavu umožnila elitě komunistického režimu spolu se spodinou společnosti nás ovládnout. Důsledkem je ztráta morálky v naší společnosti s renesancí komunistických myšlenek „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!“

To vše se promítá i do našeho zdravotnictví. Velké podniky jsou již vytunelované a rozkradené. Zbývá tunelovat zdravotnictví, které je nastaveno tak, že jej lze tunelovat do nekonečna. Lékaři byli z byznysu ve zdravotnictví vyloučeni a stali se prostými otroky systému. Takže v postkomunistickém zdravotnictví „podnikají“ komunistickými způsoby převážně nezdravotníci, protože většina lékařů má stále svoji čest a morálku a je ochotna se věnovat svým trpícím pacientům, i když už i naše legislativa tyto pacienty proměnila v poroučející klienty.

Nás současný systém financování zdravotnictví cestou veřejnoprávního pseudopojištění bez svobodných lékařů a pacientů je geniální prostor pro tunelování našich peněz na naše zdraví. Jsou to organizátoři našeho zdravotnictví, kteří určují cenu zdravotní péče bez ohledu na náklady, a proto lékaři často pracovali na hraně přežití.

Politici mistrným způsobem vzali svobodu našim pacientům tím, že pacientům převedli jejich odpovědnost za proplacení zdravotní péče na stát. Tím z jedné strany je v našem netransparentním systému umožněn nekalý přístup k penězům a z druhé strany dochází k přímému znehodnocení kvality zdravotní péče. Pacientovi je umožněn zcela nezodpovědný přístup nejen ke svému zdraví, ale i ke zdravotní péči. On zdánlivě může čerpat zdravotní péči zcela libovolně, protože nedostatek peněz ve zdravotnictví nehradí pacient, ale jeho ošetřující lékař.

Proč dnes dochází ke krizi ve zdravotnictví je jasné. Jednak není na zaplacení personálu (to je to poslední, co naše politiky zajímá, protože to nelze tunelovat) a jednak ten nekonečný all inklusive pro pacienty není nevyčerpatelný. Co s tím: Zatím to ve skutečnosti nikdo neřeší.

Záhy po Listopadu lékaři si byli vědomi, že je nutné i zdravotní péči postavit na přirozených základech v občanské svobodě. Bez tohoto přístupu lékaři nebudou a pacienti nedostanou kvalitní zdravotní péči zadarmo. Nikoho to nepálí. Nadále nás politici nutí žít iluzí dostupnosti kvalitní zdravotní péče zadarmo pro bohaté i chudé. A nezaplacení personálu je součástí obecného úsilí našich politiků o všeobecně nízkou cenu práce. To se týká nejen zdravotníků, ale i všech činností občanů.

Než lékaři zcela rezignovali pod tlakem našich politiků, prosazovali (marně!) skutečnou reformu zdravotnictví spočívající v obnově přirozených vztahů s osobní odpovědností lékaře za kvalitu svojí práce a s osobní odpovědností pacienta za proplacení zdravotní péče. Samozřejmě, že na zdravotní péči v současném přebujelém systému nemá skoro nikdo. Ani stát! Ale potřebujeme takovýto plýtvající systém?

Současný systém nesvobodných lékařů vede k neodpovědnosti za zdravotní péči. Proto naše medicína díky forensním kleštím se dostává do přebujelé polohy. To vede ke ztrátě kvality i odpovědnosti za práci a k práci do výše platby… A odnáší to pacient, kterého absolutně nezajímá, zda je lékař zaplacen. Druhým přirozeným protipólovým následkem jsou úplatky ve zdravotnictví.

To vše je možné elegantně řešit návratem přirozených vztahů v občanské svobodě do systému zdravotní péče: Postavit systém financování na přirozených základech znamená, že systém financování musí vycházet z tzv. pokladenského systému financování s osobní odpovědností pacienta za proplacení zdravotní péče. Není jiné cesty z našeho zdravotnictví plného komunistických iluzí!

Současné pnutí ve zdravotnictví hrozí živelným prosazením pokladenského systému spočívajícího v tom, že pacient zaplatí lékaři a pacientovi tyto platby proplácí zdravotní pojišťovna. Bylo by to rozhodně přijatelnější než množící se bolševická korupce, ale na takovéto zdravotnictví většina z nás peníze nemá. A absence skutečných zdravotních pojišťoven toto nedovoluje.

V současnosti je možné zvolit si za svého ošetřujícího lékaře skutečně soukromého lékaře mimo systém jen za cenu, že zdravotní péči budeme platit dvakrát. Občané budou nadále ze zákona donuceni platit si zdravotní „pojištění“ (ve skutečnosti zdravotní daň!) a z tohoto „pojištění“ nebudou smět hradit svoji zdravotní péči. Zatím je marné úsilí lékařů, aby tato zdravotní péče soukromých lékařů mohla být hrazena ze současného zdravotního „pojištění“.

Zdá se, že systém financování zdravotní péče je velmi precisně nastaven proti lékařům a proti pacientům v zájmu tunelování našich peněz na naše zdraví a že je tak důkladně střežen, že není cesty z tohoto systému ven. Již před léty mi jeden funkcionář ČLK a člen ČSSD řekl: „Pane kolego, smiřte se s tím, že již nikdy u nás lékař nebude svobodný!“ A zdá se, že v tomto duchu již dávno lékaři resignovali na možnost skutečné reformy zdravotnictví, která je v současnosti v nedohlednu.

A tak naše zdravotnictví je postaveno v komunistické iluzi možné dostupnosti kvalitní zdravotní péče zadarmo. To jsme neměli ani před Listopadem, ale bylo to skryto běžnému občanovi. Mrzí mne, že naši politici na jedné straně nutí naše občany do této iluze dostupnosti a na druhé straně umožňují destrukci zdravotní péče v iluzivním systému all inklusive pro pacienty. Odnáší to lékař. Jistě. Ale záhy to odnese především pacient.