Stálo nás to 318 milionů korun, ročně doplácíme 4,5 milionu korun a potřebné dodatečné smlouvy budou stát další sta miliony korun. A přitom s tím prakticky nikdo nepracuje.
Zdá se, že naši politici mají peněz na zdravotní péči, na léky, na lékaře, na sestry, na ostatní personál a na provoz ordinací dost, když takto rozhazují z našich peněz na naše zdraví. Přesto bych řekl, že tentokrát zdání klame. Bohužel, nadále ochotně rozhazujeme! Že by šlo o další nový tunel?
Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že peníze tečou, ale efekt za ně žádný. Lékaři recepty prakticky neužívají. Darebáci! A tak zjištěno, že je to neekonomické. Co s tím?
Česká lékařská komora přesvědčila politiky, že pokud nehodlají riskovat kolaps zdravotní péče, neměly by být recepty povinné, protože v mnohých oborech již převážně pracují důchodci, stařečci a stařenky, kteří se odmítají učit složitým novotám. Proto eRecepty zůstaly na dobrovolné bazi.
Jenže tím pádem politici nezdůvodní, proč se na eRecepty vynakládá tolik milionů, když je prakticky nikdo nepoužívá. A příjemce těch milionů korun nechce být bez nich. Je to tedy jednoduché. Prostě to těm lékařům nařídíme jako povinné. A je to! Že by se tím mohla zhroutit zdravotní péče? Nezajímá! Lékaři musí! Jako kompenzaci jim za to dáme 33,-Kč za měsíc. A pak musí! Jinak je budeme pokutovat za jejich neochotu. Pokuty ve statisících korun? Bude to stačit?
Co to je ten eRecept? Nikde ve světě to není tak složité a nákladné jako u nás. Třeba v Norsku: Lékař napíše normální recept do PC jako u nás, ťukne na jedinou klávesu, a pacient si může zajít do jakékoliv lékárny po celé zemi, kde leží jeho recept k vyzvednutí. To je skutečně výhodná služba lékařům i pacientům. A navíc to jistě stálo jen zlomeček toho, co to stojí nás!
U nás to má fungovat zcela jinak. Lékař vypíše pacientovi recepty a nemůže je vytisknout a dát do ruky pacienta, protože je odesílá do úložiště receptů, kde se shromažďují tato data o všech pacientech. Pak pacient čeká v ordinaci lékaře, který také čeká, až jím napsané recepty budou uloženy v centrálním úložišti a bude na ně vygenerován čárový kód. Ten čárový kód je pak zaslán do ordinace ordinujícího lékaře, kde na to čeká pacient s lékařem, a když ten čárový kód do té ordinace dorazí, lékař jej vytiskne a předá pacientovi. To, že se v ordinaci ztrácí drahocenný čas, nikoho z politiků nezajímá. Ostatně ten čas poslanců ve „žvanírně“, jak to označuje Andrej Babiš, je mnohonásobně dražší. Tak o co jde, že?
Pacient přijme od lékaře po prodlevě v ordinaci tento čárový kód a může si ho odnést do lékárny. Lékárník netuší, co ten kód představuje, musí ho odeslat do celonárodního úložiště receptů, odkud je lékárníkovi zaslán v nějaké podobě soubor receptů na léky, které má vydat. Co když ten požadovaný lék lékárník nemá? Náhradu dát nesmí. Co když někdo v tom řetězci udělá chybu a pacient zemře? Kdo má pak odpovědnost za smrt pacienta? Co když někde vypadne proud a některý počítač selže? Jak dlouho bude pacient blokovat ordinaci lékaře, aniž by to komukoliv cokoliv přineslo?
Tyto otázky nejsou pro naše politiky zajímavé. Jde o levičácký produkt sociálního inženýrství, který nejvíce prosazuje ODS. Proč by dědečkové a babičky v ordinacích nebyli ochotni se naučit pracovat s novými programy? Vždyť jim za to dáme 33,-Kč měsíčně! Politici rozhodli: Žádná svoboda, doktůrku, Ty musíš psát eRecepty! Jak bychom jinak obhájili ty stovky milionů korun zbytečně prohospodařených? Lékaři musí!
Nemusí! Jen nevím, jak budou naši politici léčit své občany bez lékařů…
