Dne 2/8-2017 na stránkách „Česká pozice“ popisuje Michal Semín ze svého pohledu proměny v Katolické církvi jako zmatek. Nejde o obrat k pravdě?
V Česku po Listopadu skončilo pronásledování církví a zavládl absolutní náboženský liberalismus. Stát jakoukoliv transcendenci či náboženství nepotřebuje a je v těchto věcech spíše negativně zaujatý. Svědčí pro to i vztah sociálních demokratů a dalších politiků k navracení majetků církvím.
V liberálním státě garantem morálky není Bůh, ale člověk, a proto na křesťanské hodnoty se nenahlíží pozitivně. Zákonodárci tvoří zákony, které jsou často v rozporu s tradičním chápáním manželství, rodiny a ochrany nenarozeného života. Navíc žijeme v době postfaktické s negací hodnoty pravdy a sociální inženýři úspěšně mění i nazírání na hodnoty člověka. Změny v Katolické církvi Michal Semín vnímá jako snahu o přizpůsobení se duchu doby, které vede ke změtkům.
V minulém století byl realizován 2. vatikánský koncil. V duchu aggiornamento a v duchu ekumenismu se postupně otvírají diskuse o morálních a věroučných schématech, což Michal Semín vnímá negativně. Vyčítá současnému papeži Františkovi jeho relativizující pohled na homosexuály pro větu „Kdo jsem já, abych soudil?“ Tím se prý staví rozporně k biblické tradici. Rozvrací papež František Katolickou církev, jak to vnímá Michal Semín?
Papež František možná nelpí na tradičních postojích, ale postupuje v duchu Ježíše Krista a Jeho lásky a milosrdenství. Je řada homosexuálů, kteří jsou věřící křesťané a je odborně naprosto nezdůvodnitelné, proč by homosexuál nemohl následovat Ježíše Krista. Pro papeže Františka je přístup k člověku v lásce Boží více než tradiční náboženské schéma. A to je přesně v duchu Ježíše Krista, jak čteme na mnoha místech v Písmu.
Ve skutečnosti nejde jen o homosexuály. Těch neřešených a narůstajících problémů je přehršel. A mnozí kněží i laici, mnozí biskupové, tedy i papež František, otevírají tyto problémy z pozice Boží lásky. A to je jednak kristologické, ale i více než mnohá naše tradiční schémata.
Jako již mnohokrát v minulosti, i dnes Katolická církev stojí na rozcestí: Přizpůsobí svoje věroučná a morální schémata současnému exaktnímu poznání v Boží pravdě, nebo bude trvat na svých zaběhaných schématech? Vnímám to tak, že budoucnost Katolické církve a její apoštolát závisí na přijetí Boží pravdy a že v podstatě ani jiné cesty není. Takto to vnímají mnozí křesťané.
Nicméně každé srovnání náboženských schémat s objektivní realitou, tedy srovnání lidských náboženských konstrukcí s Boží pravdou, povede k rozdělení Církve na dva tábory: tradicionalisty, kteří „pravdu znají“, a modernisty, kteří „pravdu hledají“. Michal Semín patří k tradicionalistům, a tak se obává konce Katolické církve. Možná i v souladu se středověkým proroctvím. Ale moderní křesťan se konce církve nebojí.
