Každý křesťan, který se snaží následovat Ježíše Krista, je poslán ke všem občanům ve svém okolí. Jak je to těžké v dnešní postkomunistické a postfaktické době?
Podobně jako němečtí nacisté i čeští komunisté se snažili vytvořit nového člověka, budovatele s novou morálkou. Náboženství se stalo opiem lidstva a hřích přestal být hříchem. Nový, lepší člověk? Člověk dvojí tváře, jednu pro budovatelské komunisty a druhou pro normální lidi. „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!“ A někteří si z toho „společného“ majetku vystavěli i luxusní vilu. Společností vládla všudypřítomná komunistická protekce a korupce.
To vše jsme si přenesli bez revolučního kvasu do postkomunistické éry po Listopadu. A mnozí politici s Václavem Klausem v čele si mysleli, že morálka je zbytečná, že se bude krást dál a vymahatelnost práva, že se může ochromit.
K tomu se přidaly neduhy postfaktické doby. Fakta nikoho nezajímají. Každý si hledá jen ty svoje informace na „svobodných“ médiích a veřejnoprávním médiím nevěří. Hledání pravdy? Proč? Pravda a lež jedno jsou! Hlavně, že máme svobodu slova a můžeme si u piva cintat, co chceme.
Jděte a učte všechny národy! Je to těžké v prostředí plném lží, postkomunistické závisti a nenávisti, v prostředí plném předsudků, pověr a iluzí, v prostředí plném nedůvěry. Ale ty jsi také poslán! Myslíš, že budeš exkulpován, pokud si hřivny, které jsi dostal, necháš jen pro sebe?
Této společnosti chybí láska, úcta k druhému člověku, důvěra k druhému člověku. První, co potřebujeme v dnešních zmatcích slyšet je, že Bůh je Láska, jak říká svatý Jan, a hluboké je Jeho milosrdenství. Stvořitel miluje své stvoření a z lásky k člověku se v Ježíši Kristu stal člověkem, zcela se vydal nenávisti člověka a ukázal člověku cestu k jeho přežití. Obraťme se k Němu s důvěrou.
Važme si Pravdy! Příliš mnoho lidí dnes pravdou pohrdá. Každý prý má svoji pravdu! A tak i lež je proklamována dnes za pravdu. Naučme se v duchu Ježíše Krista a v odkazu Jana Husa znovu si vážit pravdy, bez které nemůže fungovat žádná společnost. Mohou mít všichni lidé pravdu? Nemohou! Pravda jako objektivní realita je jen jedna. A naše poznání se té objektivní Pravdě jen přibližuje.
Ctěme Pravdu! Předávejme jen to, co jsme skutečně prožili. Každá naše neupřímnost nás diskvalifikuje. Často musíme přiznat, že nevíme. Ale nestyďme se za to! Nevíme dnes, můžeme pochopit a vědět zítra. To platí i pro čtení Písma, kde hledáme podněty ke svému životu.
A nezapomínej, že jsme hříšní. Hříchy snáze vidíš na druhém člověku než na sobě. Ale tvůj bratr tu není proto, abys ho peskoval, ale abys na něm poznal sám sebe a svoji hříšnost. A ta naše hříšnost spoléhá na Boží milosrdenství. U tebe i u bratra.
Nehádej se se svým bratrem, koho pravda je větší. Každý můžeme mít různý úhel pohledu i na Boha, ale ctěme navzájem svoje různé pohledy. Ctěme, ale diskutujme! A diskutujme s úctou k druhému člověku! Hádky o Božích věcech nechme teologům! Máme jednoho Boha, společného pro všechny naše názory, všechna náboženství, který nás všechny stvořil a má nás rád.
Čti Písmo, vzdělávej se, s vděčností rozjímej s Bohem o stvoření i Stvořiteli a diskutuj o svém poznání! Je to tvoje poslání a povinnost. I na tobě záleží budoucnost naší země!
