Žijeme v divné době

Žijeme v postkomunistické době a postfaktické době. Pokusme se osvětlit, kam jsme to po Listopadu dospěli a co nás dnes tíží?

Dnes si nebudeme klást otázku, zda ten kapitalismus, do kterého nás Václav Klaus zavedl, je kapitalismus socialistický nebo mafiánský. Skutečný kapitalismus vyrostl na reformní morálce, náš kapitalismus vyrostl bez morálky. A podle toho to tu vypadá.

V únoru 1948 se komunisté na hraně ústavnosti ujali v Československu moci se všemi neblahými důsledky. Komunistická ideologie stojí na marxismu-leninismu, což z lidského hlediska znamená, že je postavena na závisti schopnějším a nenávisti k nim. A tak komunisti vyháněli schopné majitele fabrik a dosadili si svoje neschopné soudruhy. Pronásledovali i majitele drobných krámečků! Komunisti vyháněli ze statků sedláky a vystěhovávali je i s rodinou přes celou republiku a zcelovali lány převážně v krachujících družstvech. Všichni schopní lidé se stali nepřáteli a byli pronásledováni, vězněni a popravováni, pokud se jim nepodařilo emigrovat. Justice a policie byly podřízeny komunistům.

A v tomto komunistickém ráji byla vytvářena komunistická morálka budovatele. Ale každý v té době musel být člověk dvou tváří. Jednu tvář musel mít pro soudruhy a druhou tvář mohl mít pro normální lidi. Jedna tvář byla na veřejnosti plná předstírání, komunistických lží a recitování pouček marxismu-leninismu a druhá tvář mohla být ve skrytu důvěryhodných přátel naplněna úctou k člověku, úctou k pravdě a spravedlnosti do míry podle toho, jak se komu podařilo zachovat si svoji křesťanskou víru.

A tak pravda postupně byla nahrazována frázemi, hesly, lží a nedůvěrou. Člověk bez důvěry k Bohu a bez důvěry k lidem se snáze ovládá strachem. A na strachu byla vybudována veškerá komunistická moc. Pro výstrahu byli popravováni nejlepší občané, ale pro výstrahu byl popraven i generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Kriminály byly plné slušných, nevinných lidí, kteří zde byli fysicky i psychicky mučeni a mnozí umírali na věži smrti v Jáchymově. A trýznitelé? Ti dodnes po Listopadu fungují na různých místech jako neviňátka.

A náš budovatel žil novou, komunistickou morálkou. Šuškalo se heslo komunistů „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu!“ a komunistická filosofie „Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není!“ Pokud byl člověk dostatečně servilní ke komunistům, mohl získávat různé výhody pro sebe. Prý se nekradlo, jen se přemisťoval materiál. Mnohý si tak postavil slušnou vilu nebo aspoň domek. A soudružští fabrikanti? Tam to jelo ve velkém. To jsme si také bez skutečné revoluce přetáhli do dnešní postkomunistické doby.

A že by stát po Listopadu byl ochoten vracet zcizené majetky. Ani náhodou! Jo, drobnosti ano. Ale většina fabrik majitelům navrácena nebyla, mnohé selské usedlosti se majitelům nenavrátily a církevní restituce chtějí komunisti a sociální demokraté snad zcizit podruhé.

V době Opoziční smlouvy Václava Klause s Milošem Zemanem, tedy ODS s ČSSD, si politici ochočili po komunistické éře přežívající justici a policii, jak nám o tom svědčí odposlouchaný rozhovor Petra Tluchoře a Kristýny Kočí. Částečné osvobození justice provedl Petr Nečas, ale policie se asi před rokem navrátila do služeb politiků, což zjevně dokumentují množící se úniky ze spisů trestních kauz. Tento tlak politiků na státní zástupce byl zveřejněn ještě před reorganizací policie v loňském roce.

A tak jako za vlády komunistických bossů, po Listopadu se u nás objevili kmotři ovládající ekonomiku a politiku. Často rozhodovali při sestavování kandidátek obou vládnoucích stran, ODS a ČSSD. První, kdo se o nich veřejně zmínil, byl Mirek Topolánek. Ti zjevně ovládají naši politiku dodnes. Pozoruhodné je, že i Andrej Babiš, který se velmi důkladně připravil na vstup do politiky, s nimi prohrává.

Tato postkomunistická doba zůstává naplněna komunistickou závistí, nenávistí, strachem, lží, pomluvami a s negativním postojem ke všemu, co by toto mohlo proměnit k lepšímu. A k tomu se přidává navíc postfaktická doba.

Pravda již není objektivní realita. Pravda prostě neexistuje! Každý má svoji pravdičku a může si cintat, co chce. Může lhát, jako když tiskne. Lež nebo pravda? Koho to zajímá? Máme přece svobodu slova, a tak můžeme říkat, co chceme. Bez jakékoliv odpovědnosti.

To jsme se naučili za komunistické éry, jen nás nesměl nikdo nepovolaný slyšet. Komunisti cintali lži v novinách, na schůzích, na shromážděních… Ostatní se to cintání naučili. A dodnes cintají. Bohužel bez odpovědnosti ke spoluobčanům, bez odpovědnosti ke státu a bez odpovědnosti k budoucnosti.

Do toho nám zde desítky serverů rozsévají nedůvěru k našim politikům, ke schopným zahraničním politikům, k Evropské unii, k NATO, k USA a protestní štvavé maily zaplavují náš prostor. Důmyslným způsobem vydávají svoji „pravdu“, které u nás údajně věří již 15-25% obyvatel!

Překvapuje mne, že to šíří především komunisté, kteří již od počátku usilovali o rozvrácení demokratického systému a nyní navíc schvalují imperialistické kroky Vladimíra Vladimíroviče Putina. Na počátku v roce 1921 KSČ vznikla v Praze sloučením sociálních politiků s anarchistickou stranou, což by mnohé vysvětlovalo.

Bolestí dnešní doby je, že mnozí občané zapomněli základní novinářské pravidlo, že zpráva se stává pravdivou, až když je potvrzena ze dvou důvěryhodných a nezávislých medií. Příliš často dostáváme protikladné zprávy pro a proti bez potvrzení druhým důvěryhodným zdrojem a mnozí z nás na toto potvrzení nečekají a věří té či oné zprávě podle své příslušnosti k určité skupině. Tak dochází ke zkreslení náhledu na skutečnost, což je pro Česko nebezpečné.

Relativizace Pravdy v postfaktické době vede ke snadnému rozdělování společnosti a je jedno, zda to rozdělování činí prezident nebo Česku nepřátelské servery. Takto rozdělená společnost je neakceschopná, nedokáže se bránit desinformacím a nedokáže mít společné cíle. Snáze se vede přípravná fáze k případné invazi do státu.

Proto tolik záleží na obnovení židovsko-křesťanských tradic, které by se měly stát základem morální obnovy země. Na těchto základech vyrostla Evropa i evropský kapitalismus. Pak díky nacistické a komunistické ideologii, ale zejména díky oběma světovým válkám, došlo k rozkladu těchto tradic. Nechápu, proč tolik občanů brání morální obnově Evropy. Bez té morální obnovy jsme na konečné stanici nejen Evropské unie, ale i svobodných států v Evropě.

Prvním krokem musí být, že se naučíme rozlišovat pravdu od lži a od polopravdy, tedy mixu lži a pravdy. Je to opravdu těžké. Přesto se musíme naučit rozlišit, kdo mluví se zodpovědností za budoucnost a kdo jen tak planě cintá bez odpovědnosti. Těch nezodpovědných cintálků je tady opravdu hodně!

Blíží se dvojí volby. Dovednost rozlišování pravdy od lži a polopravdy budeme potřebovat. Nesmíme slepě věřit našim politikům. Lháře nesmíme volit! Strany, které nectí demokratickou dělbu moci, nesmíme volit! Strany, které nectí přirozené vztahy a občanskou svobodu, nesmíme volit! Jsou politici a jsou strany, které poctivě usilují o svobodu, demokracii a obnovu naší společnosti. A ty potřebujeme především! Na ideologiích tolik nezáleží. Záleží především na pravdě a úctě k druhému člověku!

Největší bolestí dnešní doby je, že naši poslanci se cítí být Bohem vyvolení a že všemu rozumí lépe než Pán Bůh. A tak nám organizují život bez vztahu k přirozenosti a berou nám jednu svobodu za druhou. Vytváří náš virtuální svět, ve kterém máme žít. Ale ono to někdy už nejde. A tak mnozí z nás prchají z pracovního procesu v předčasných důchodech a pracovních neschopnostech do enklávy zbylých přirozených vztahů na svých chatách a zahrádkách, nebo opět emigrují. A to je špatně. Je cosi shnilého nejen ve státě dánském…