Babišova vláda jaderné loupeže

Takto nazývají vznikající vládu Andreje Babiše poslanci českého parlamentu, jak nás informoval místopředseda STAN Petr Gazdík v Otázkách Václava Moravce.

Spekuluje se o spalování rudých trenýrek Milošem Zemanem na Hradě, že mělo jít o kouřovou clonu zaprodání české jaderné energetiky do rukou ruských. Co je na tom pravdy se snad dozvíme časem. Ale pozoruhodná byla schůzka Andreje Babiše s představitelem ČEZ Danielem Benešem u Miloše Zemana, která tomu předcházela. Pozoruhodné je i to, že ve vznikající vládě má být ministrem František Koníček, který má vazby na ruský jaderný průmysl, čímž je ve střetu zájmů. Z úst Andreje Babiše jsme se dozvěděli, že toto již neplatí.

O dostavění Temelína a Dukovan se mluví již řadu let. Prý to nechce financovat ani stát, ani ČEZ a výsledné vysoké zdražení elektrické energie budou muset zaplatit stejně jen občané. Ale zdá se, že ve hře jsou i geopolitické příčiny. Boj o to, zda má být česká jaderná energetika vložena do područí USA nebo Ruska.

Velikým otazníkem zůstává příčina, proč je europoslanec Miroslav Poche pro Miloše Zemana a české komunisty jako ministr absolutně nepřijatelný. Všichni jen uvádějí důvody, které s pravdou nemají vůbec nic společného. Důvod se snad také dozvíme časem.

Zatím jsme jen slyšeli od Vojtěcha Filipa, že se utvářejí seznamy vlastizrádců poškozujících zájmy České republiky, které jsou dle Petra Ježka výplodem proruského Aereonetu a Tomio Okamury, který je pro svoje slova dokonce trestně stíhaný. Pozoruhodné je i to, že nejvíce „vítačů“ imigrantů je ve skupině europoslanců, ve které jsou europoslanci za KSČM.

Proto je falešný útok proti vstupu europoslance Miroslava Pocheho do vlády, organizovaný Aeronetem, Tomio Okamurou, Hradem s Milošem Zemanem v čele, spolu s českými komunisty, nepochopitelný, záhadný a zlověstný. Vždyť jde o falešné spiknutí proti osobě Miroslava Pocheho, které dobře známe z dob poválečné éry vládnutí našich komunistů.

Je to již druhá insignie připomínající komunistický Vítězný Únor 1948. První pro mne byla politická chyba politiků „Demokratického bloku“, kteří odmítli vstoupit do vlády s vítězným Andrejem Babišem a držet ho tím na opratích. Velmi mi to připomnělo selhání demokratických ministrů se svojí abdikací v roce 1948.

Andrej Babiš vyzývá Miroslava Pocheho, že by měl být státotvorný a vzdát se postu ministra v budoucí vládě. Pozoruhodné je, že když byl ke státotvornosti obdobně vyzýván Andrej Babiš, byl stižen hluchotou.

Jan Hamáček se dostal do nezáviděníhodné situace. Ustoupí-li současným tlakům, stanou se sociální demokraté absolutně nevěrohodní a nevolitelní. Stanou se znovu trojským koněm našich komunistů. Neustoupí-li, nevznikne demokraticky zvolená vláda s důvěrou sněmovny, protože ji Miloš Zeman nejmenuje. Miloš Zeman předčasné volby odmítá, a tak opět nedemokraticky najmenuje svoji vládu odborníků kdoví na co.

Po druhé světové válce byla u nás politika, včetně politiky komunistů, řízena ruskými agenty. Pokud je dnešní politika Miloše Zemana, komunistické strany, Tomio Okamury a Andreje Babiše falešně postavena na výplodech proruského serveru Aeronetu, pak nám to opět klade otázku vlivu ruských agentů v naší současné politice.

V této souvislosti je dobré vědět, že Martina Schulze více znepokojuje výrok Jiřího Ovčáčka „my jim tu jejich (ČSSD) taškařici zatrhneme“. Kdo my? Kým jménem ve skutečnosti Jiří Ovčáček mluví? A neméně zajímavá je současná aktivita Michala Haška, účastníka Lánského puče proti Bohuslavu Sobotkovi.

Z  těchto pohledů je jakási „vládní jaderná loupež“ jen nepodstatnou epizodou toho, co nás v budoucnosti čeká.