Věřím - by myslím stačilo. Komu nebo v koho věří, je už věcí každého. A "věřím" je navíc průnik všech vyjádření v debatě zdejší.

Slovíčkaření v přemyšlování o Bohu je od doby změtení jazyků při stavbě babylonské věže naprosto směšné. Stačí přejít do jiného údolí a už se mluví jinak a už ta slovíčka dávají úplně jiný smysl.

A z toho keře podle mně řekl Bůh Mojžíšovi: Co je ti do toho? Jsem ten, který jsem, a tobě se zpovídat nebudu.

Ono totiž jména dával Adam, ne Bůh. A dát jméno Bohu znamená "přivlastnit si ho". Proč by ten, který je Jediný, První a Trvalý, Poslední a zkrátka Věčný, měl mít nějaké jméno? Je to směšná představa.

Jméno slouží k rozlišení různých mezi stejnými. Označit jménem Jediného je prostě ptákovina na entou plus osm.

Kdybyste měl jemnější slovník, dalo by se v mnohém souhlasit.

Především šlo o provokaci k zamyšlení.

Zastavení u tohoto lingvistického detailu je moc zajímavé, díky

Já nevěřící, který se marně pokouší pochopit víru, chápu Boha jako neviditelného Stvořitele všeho. Pokud se mluví o Božím Duchu, tak já to chápu tak, že je to něco co spočívá na člověku, kdy je věřící člověk vnitřně zcela proniknut Bohem. Tedy Boží duch je něco, co máme uvnitř. Podle věřících Boží Duch v člověku působí všechno dobré; jen skrze něj můžeme věřit; jen pokud v nás sídlí Duch Boží, můžeme patřit ke Kristu. Je to mimo téma, ale....

Dík za uvažování. Škoda, že to ale jste zůstal dlužen...

Děkuji za pěkný článek a máte ode mne „ohřívač“.

Přesto mám několik přípomínek/námitek:

..

1) „Uvědomil jsem si, že já říkám ‚věřím Bohu‘ místo ‚věřím v Boha‘, že je mi bližší ‚věřím komu‘ než ‚věřím v koho‘. — Zní to sice pěkně, ale jde po mém soudu spíš o lingvistický než vyznavačský probém. Mnohdy slýcháme, že ten či onen nevěří „na Boha“, aniž by si (on, ale i mnozí jeho odpůrci) uvědomil, že je to pouze germanismus. Viz Apostolicum:

— Latina: Credo in Deum, stejně tak češina (věřím v Boha)

— Němčina: Ich glaube an Gott (věřím „na Boha“???)

Proto bych se nehádal o předložky. Spor by snad mohl být v případě, že bude tnít vyznání takto: „Věřím, že Bůh je“, protože pak by šlo pouze o (filosofické) přesvědčení, které pěkně komentuje apoštol Jakub: „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.“ (Jk 2,19)

Proto mi nečiní problém spolu s celou církví vyznávat, že „věřím v jednoho Boha“, i když by Češtině možná slušelo více „Věřím jednomu Bohu“.st a zbytečnou debatu.

..

2) „V druhé knize Mojžíšově Exodus na Mojžíšův dotaz po Jeho jménu odpovídá ‚Já jsem, který jsem‘. (Ex 3,14) To Židům stačilo. Neměli potřebu si dokazovat Jeho existenci.“ – Jenže tady nešlo o existenci, o níž Židé nejspíš nepochybovali, nýbrž o jméno. Ten, kdo zná jméno, může tím jménem božstvo vyvolat, ovládat, zahnat. Oproti tomu Hospodin odpovídá: „Mě nemůžeš ovládat; já jsem ten, který je.“

Děkuji za rozvinutí mého laického textu.

Můj text, jak jistě vnímáte, je již starší. Ale jak tak neumím s PC pracovat, tak se mi najednou objevil na monitoru. Pak zjistil jsem, že mezi mými blogy dosud není, tak jsem ho sem prsknul.

Z mého hlediska než gramatická varianta je, co si člověk představuje pod pojmem Bůh. Muslimové třeba říkají ve vyznání, že věří v Alláha (Boha) a Mohameda jeho proroka. Mohou si toho Alláha taky představovat, jak chtějí. Židé podle Bible si asi představují, že Jehova je pěkně nebezpečná existence, se kterou není dobré si moc zahrávat. Ale dost bizarní mi připadá krédo křesťanské - Věřím v Ducha svatého. Myslím, že ho skoro nikdo neviděl a přece to křesťané odříkávají při mši. Možná Ducha svatého vidí jeden z milionu, ale kdoví, co to vlastně vidí. Duch svatý totiž není žádný éter, ale osoba!!! Pozor, Duch jako osoba, to už je trošku jako strašidlo....Ale nic proti tomu. Víra je důležitá a nechci to snižovat, i já věřím, ale po svém, svého Boha - Átman si ani nijak nepředstavuju, beru ho/to jako kosmické Vědomí. A na Ducha už tam není moc místa, protože tenhle Bůh átmanický je vlastně duch Duch...čili éter. Zdravím.

Židé si nepředstavují „Jehovu“, protože jméno Boží nevyslovují – a to tak dalece, že na místa souhlásek Božího jméno (JHVH) vložili samohlásky slova Adonaj(*) a kdykoli vidí ve „své Bibli“ (tj. tzv. Starém zákoně) ta 4 písmenka, vědí, že se Boží jméno nevyslovuje, a proto vysloví namísto toho slovo, z něhož si vzali samohlásky.

---

(*) http://cs.wikipedia.org/wiki/Adonaj