Pokud zde kontrarevoluce nebyla, tak to znamená, že zde všichni bez výjimky byli pro zachování neostalinismu.

A co vlastně byl rok 68, když Pavel Kouhout, spoluautor scénáře filmu o pohřbu Gottwalda a autor pohádky o něm, citované dokonce v dokumentech třetího odboje, zasílaných na Západ, který byl v jednom z pořadů Historie.cz označen na celkem vysoké autoritativní úrovni za agenta KGB, je současně autorem prohlášení známého pod názvem Socialismus-Suverenita-Svoboda, které mělo podpořit pozice naší vládní a stranické delegace při jednáních v Čierné nad Tisou, než že šlo o spiknutí KGB proti Brežněvovi.

Pane, nemáte nějakou vlastní osobní vzpomínku na srpen 1968?

Zasloužená karma

Velká karma, pane Šimku. Smekám a přeji hezkou neděli

Díky! Pravdu si musíme stále připomínat. Lidi mají příliš krátkou paměť!

pryč odsud, je tu Hermánek

Nejen on, i ten nejinteligentnejsi diskuter prisel opruzovat.

Dobré shrnutí. Díky za Váš článek, pane Šimku... Kdo to tenkrát zažil, a má aspoň trochu cti v těle, dá Vám za pravdu.

Já páně Šimkovu blogu za pravdu nedávám, protože v něm vidím relikt komunistického myšlení.

Autor si stále dělá iluze o tzv. reformích komunistech, kteří však byli v prvé řadě komunisté, v druhé řadě bolševici, v třetí řadě marxisté, ve čtvré řadě leninovci a teprve v páté řadě tak z jednoho procenta možná malinko reformátoři.

Z Vašeho blogu vyplývá, že si stále ještě děláte určité iluze o Dubčekovi.

Dejme tomu, že byste si mohl myslet, že ty náznaky kosmetických změn, které tady v roce 1968 nastávaly, byly vážně míněné. Dejme tomu, že i podpis v Moskvě můžeme brát tak, že se třeba mohl obávat, že když to nepodepíše, tak okupanti to budou brát tak, že vlastně žádná pravidla nebyla dohodnuta a že oni se zde mohou i nadále chovat způsobem, jako kdyby nebyli ničím omezeni.

To všechno by se dalo připustit.

Ale jestli si o něm děláte iluze, tak si vygooglete téma "pendrekový zákon".

Ten už Dubček podepsal bez jakékoli návaznosti na možné reformy a bez jakéhokoli nátlaku. Jediný nátlak na něj byla možnost ztráty koryta předsedy Federálního shromáždění. Tady mohl říci, že je to proti jeho přesvědčení a že nepodepíše. A prostě mohl nepodepsat. Stálo by ho to funkci (skutečnost, že o ni později tak jako tak přišel, není v této souvisloti podstatná, protože my ho hodnotíme podle jeho kroků v době, kdy se to ještě nevědělo), ale národu už nic nehrozilo a jemu osobně už také nehrozila smrt. Prostě mu hrozilo jen to, že bude odejit. A kvůli hrozbě ztráty koryta podpsal i pendrekový zákon.

Lze pochopit, že si hodně lidí (a přiznám se, že včetně celé mé rodiny, tudíž i já) dělalo o Dubčekovi určité iluze v době Husákovy epochy. Ty iluze byly iracionální, ale byly důsledkem té tupé normalizace. Navíc v letech, kdy byl DUbček na svém prvním vrcholu, se toho stalo tolik, že ten pendrekový zákon ustoupil do pozadí naší pozornosti. Mnohem spíše jsme vzpomínali na vlastní okupaci než na nějaký pendrekový zákon. To bych s pohledem na uvažování lidí v dopbě Husákovy normalizace pochopil.

Ale nechápu lidi, které z iluzí o Dubčekovi nevyléčilo ani třicet let svobody od pádu bývalého režimu.

Dnes si "pendrekové", "náhubkové" a jiné zákony, mrzačící naši svobodu, sepisujeme sami. Čeští politici jako by si neuvědomovali, že i oni jsou občané a pro své korupční a jiné nemravné aktivity stále více deformují demokracii. A stále více tak nevědomky připravují půdu pro nějakou budoucí totalitu a normalizaci.

Při vší úctě, pane doktore, tím, komu v Moskvě v srpnu ́68 hrozila fyzická likvidace a komu Brežněv nechtěl dovolit, aby se vrátil do Prahy, nebyl Dubček, ale František Kriegel. Španěláka Kriegla v Moskvě drželi na rozdíl od zbytku delegace v izolaci. Když jej Svoboda přemlouval k podpisu protokolu řekl: "Co se mnou mohou udělat? Pošlou mě na Sibiř nebo mě dají zastřelit. S tím já počítám a kvůli tomu to nepodepíšu."

Podle Zdeňka Mlynáře epizoda spojená s odletem Kriegla připomínala kriminální román z gangsterského prostředí. Brežněv o Krieglovi mluvil jako o vězni... Jen díky tomu, že Svoboda s Dubčekem razantně prohlásili, že bez Kriegla se delegace vrátit do Prahy nemůže, Brežněv nakonec kapituloval.

František Kriegel, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Hana Fuková a František Vodsloň byli jediní poslanci, kteří na podzim ́68 hlasovali proti smlouvě o dočasném umístění sovětských vojsk na území Československa.

Vám kladný bod dávám velice zřídka, ale nyní jste ho dostala.

Domnívám se, že člověk, který jde do vysoké funkce, na sebe bere povinnost v takových situacích za národ položit i život. Chce se to i po obyčejném vojínovi (byla to součást vojenské přísahy, kterou v době povinno vojenské služby musel podepsat každý odvedenec), tak tím spíše by to měl udělat politik, který jde do čela státu.

Ale pochopil bych třeba to, že se Dubček mohl obávat co bude tady, když on to tam nepodepíše. Moskevské protokoly sice byly kapitulací, ale nastavovaly jakás takás pravidla a jakés takés omezení pro ruské vojáky.

Nicméně trvám na tom, co jsem výše napsal o Dubčekově podpisu pendrekového zákona. Tady už nešlo o strach o národ.

Ve svém příspěvku v 7:52 mi mluvíte z duše. Snad poprvé za celou dobu, ale mluvíte.