Včera jsem o takových věcech přemýšlela, když jsem si četla dějiny antických společností. Příchod Ježíše Krista byla skutečně naděje na obrat a záchranu před těmi šílenostmi mezi Římany a Židy. Spoustu věcí se nemuselo ani tehdy, ani do budoucna stát, kdyby dokázali Římané myslet, alespoň na nějakou chvíli. A Židé přestali nenávidět. Mně se to zdá tak hrozně tristní, když čtu Flaviovo dílo o Válce židovské, protože si to všechno dokážu představit na pozadí Římských dějin. A pak, jak pokračovali křesťané.

Slovo "moudrý" opravdu nesedí. Je to jen projev vlastní ješitnosti. Spíš bychom se měli jmenovat "člověk bláznivý" nebo tak nějak...moudří jsou spíše živočichové, co nemyslí.

sapientia = moudrost

Žádný mix, naše negativní stránky jsou pokračováním našich stránek pozitivních. Čeho je moc, toho je příliš.

Komunisti jsou ze hry a hybridním válkám jedinec nezabrání, takže zbývá jen konstatovat, že lidstvo je množina všech jedinců druhu Homo sapiens, z nichž dvě třetiny nic nedělají a zbývající třetina pije kávu. (DCH)

I Ježíš zapochyboval. ,,Otče, proč jsi mne opustil"? A to byl JEHO synem. A člověk? Jako motivace lidského ,,činění" jsou uváděny tři důvody. Majetek, moc, sex. Kdo nemá skrupule, vždy půjde po moci, neb pak to další není problémem získat a ,,užít". I si. Ale to neplatí toliko pro jedince ,,člověčího rodu". Velikou motivací je i strach. Strach je i nástrojem. Mocných. I církví. A přitom jde ,,jen" o ,,prostý pud". Pud sebezáchovy. I těch mocných. Ale i ten může vést až k ,,sebezničení".