Pokud ministr zdravotnictví tvrdí, že je tu jen pro pacienty, a potřeby lékařů jsou mu lhostejné, pak tvoří zdravotnictví nepřátelské jak vůči lékařům, tak i pacientům.
Tak se nám v Otázkách Václava Moravce (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126672097-otazky-vaclava-moravce/217411030500402) + (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126672097-otazky-vaclava-moravce/217411030510402-otazky-vaclava-moravce-2-cast) opět střetnul prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek a ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Došli k pozoruhodnému nálezu, že největší politickou zradou na naší zdravotní péči je úsilí našich politiků o nízkou cenu práce v Česku. Řádně zaplacený občan platí vysoké daně a vysoké odvody na zdravotní péči. Takže na zdravotní péči ku příkladu v Německu jde o polovinu více podílu z HDP, který je nesrovnatelně vyšší než v České republice. A k tomu chudý český občan ze svého platu přispívá na zdravotní péči mnohem méně peněz, protože jeho mzda je čtyřikrát nižší než v Německu. Proto také platy lékařů jsou v Německu čtyřikrát vyšší.
Pozoruhodné je též úsilí sociálních demokratů a progresivní zdanění. Sociálním demokratům nestačí, že z vyššího příjmu dostávají větší daně. Chtějí navíc víceprocentní zdanění příjmů. A uvažují o procentním navýšení již od 50 tisíc korun, což v Německu prakticky představuje uzákoněnou minimální mzdu. Tuto minimální mzdu v Evropě považují sociální demokraté u nás za příliš vysokou.
Takže lze říci, že čtyřnásobné platy zdravotnického personálu v západní Evropě budou pro naši zdravotní péči stále problémem. A nikdy nebude řešením přijímat na medicínská studia více studentů, na které zatím stejně nemáme peníze, ani přijímání lékařů z východu s méně kvalitním vzděláním nebo dokonce i lékařů bez exaktního medicínského vzdělání.
Přesto nás sociální demokraté nutí žít komunistickou iluzí, že zdravotní péče musí být zdarma pro boháče, kteří na zdravotní péči mají dost peněz, aby mohla být zdarma i pro chudáky. Důsledkem této iluze je postupně se snižující kvalita zdravotní péče. Pokud někdo bude chtít kvalitní péči, musí si ji zaplatit jedině cestou korupce nebo získat cestou protekce. To pro boháče problém není a nebude.
Sociální demokraté odmítají řešit zdravotní péči přirozeným způsobem, kdo na ni má, pak si ji musí zaplatit, a kdo na ni nemá, dostane ji skrze sociální dávky. Proto zde omílají falešnou mantru, že odmítají dvojí úroveň zdravotní péče, lepší pro boháče a horší pro chudáky. A tak nám ve skutečnosti tají, že jejich sociální inženýrství ústí do horší kvality a že kvalitu bude možné získat jen nelegálně korupcí či protekcí.
A to je ten začarovaný kruh, ve kterém se politici točí. Trvají na nízké ceně práce se všemi důsledky. Nezaplacený dělník má za následek nejen menší spotřebu zboží, ale i nedostatečné daně, které potřebujeme na nadbytečné sociální dávky, a máme i méně peněz na zdravotní péči. A tak by člověk očekával, že za málo peněz bude málo muziky. A není!
Jsme na světové špičce, za málo peněz máme špičkovou medicínu. Perpetuum mobile! Jak je to možné? Díky ostudné, nezákonné exploataci zdravotnických zaměstnanců! Aby uživili rodinu, musí pracovat stovky hodin navíc. Chybí tisíce sester a přes tisíc lékařů. Též díky této exploataci prchají z českého zdravotnictví.
Těžkým problémem je vzdělávání personálu, jak sester, tak i lékařů. Sestry jsou nuceny k delšímu studiu, než mají lékaři, a popromoční vzdělávání lékařů trpí nedostatkem nepřetížených učitelů a navíc jejich vzdělávací systém neumožňuje zastupitelnost různých odborností pro primární specializace. Nedostatečné vzdělávání a jeho primární roztříštěnost spolu se špatnou organizací vedou k nezbytnosti vyššího počtu lékařů ve službách, což prohlubuje personální krizi.
Dalším těžkým problémem je nekonečná byrokracie a nekonečné buzerace, které přetěžují zdravotnický personál, a jsou pro politiky důležitější než zdravotní péče. Pokud by se mi podařilo uvést všechny problémy ve zdravotnictví, nepoučený čtenář by mi to nebyl ochoten věřit, že je to možné.
Nejsou peníze na zdravotní péči, na personál, na léky, na vyšetřování, ani na léčbu. Z politických důvodů má u nás občan bezbariérový přístup ke zdravotní péči. To nekritizuji. Ale náš současný zdravotnický all inklusive pro pacienty bez racionálního omezení je při absenci peněz absurdní. Politici chtějí být znovu zvoleni do Parlamentu, a tak je jim jedno, že to nezaplatí ani stát, ani pojišťovna, ale hlavně, že to neplatí pacient. Že to ve skutečnosti platí ošetřující lékař v regulačních mechanismech, nikoho nezajímá.
Pozoruhodná je informace ministra Miloslava Ludvíka, že původně politici předpokládali, že výstavba a oprava nemocnic nebude financována ze zdravotního pojištění, ale přímo státem. Přesto za necelých třicet let od Listopadu zmizely ze zdravotního pojištění (peněz na naše zdraví) desítky až stovky miliard korun do betonu a korupčně předražených přístrojů. To naši politici dluží našim občanům.
A nikomu nevadí, že nejsou peníze na zdravotní péči, na personál, na léky. Špičková zdravotní péče je u nás na úkor zdraví našich zdravotníků. Devadesát procent chirurgů je donuceno porušovat zákoník práce, pracují bez nezbytného, adekvátního odpočinku. A tak je to ve všech oborech. Ale především je to problém pro nemocniční sestry. Podle ředitele Josefa Märze jen v karlovarské nemocnici chybí 150 sester!
A tak mnoho nemocnic jsou vážným ohrožením zdravotní péče a zdraví našich pacientů. Všichni to víme, ale nic se s tím nedělá. Jsme zcela bezkoncepční a bezmocní. Lékaři a sestry nejsou a nebudou. Lékaři varují politiky před kolapsem zdravotní péče již mnoho let. Marně! Dozor ČLK nad personálním vybavením nemocnic politici neumožní, protože ví, že by musela být zavřena většina nemocnic. Proto se spokojují s formálním dohledem úředníků ministerstva, VZP a krajských radů. Krajský zdravotní rada je politická funkce a žádný z nich nemá zdravotnické vzdělání. Podobně ředitelé nemocnic většinou nemají medicínské vzdělání, což si ani komunisti nedovolili před Listopadem.
Nyní se politici rozhodli, že budou nutit dědečky a babičky ve zdravotnictví k elektronizaci českého zdravotnictví. Ano, v některých oborech již dnes pracuje polovina lékařů v důchodovém věku. Nedávno ČT prezentovala devadesát pět let starou lékařku, která stále ještě pracovala. A politici jsou přesvědčeni, že tyto stařečky a stařenky donutí za necelé čtyři stovky měsíčně, že budou psát elektronické recepty a že jim neodejdou do zaslouženého důchodu. Ve prospěch politiků hraje to, že nejen platy, ale i důchody mají lékaři malé.
Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík nám spolu s premiérem Bohuslavem Sobotkou v předvolební kampani tvrdí, že zdravotnictví je pro ně prioritou. Ale peněz na zdravotní péči je stále nedostatek. Hlavně, že chybějící peníze nesmí doplnit pacient. Stát je doplňuje velmi neochotně a navíc platby VZP jsou naprosto neadekvátní a nespravedlivé.
Z „historických“ důvodů jsou platby jednotlivých lékařů a nemocnic nesouměřitelné. Některé nemocnice jsou vysoce přepláceny, jiné dostanou zaplaceno taktak a mnoho nemocnic nedostane zdravotní péči zaplacenu v plné výši, nedostanou proplaceny ani náklady. A co jsou to ty „historické“ důvody? Kdo okrádal VZP, dostává zdravotní péči proplacenu. Kdo zpočátku VZP šetřil, nemá zdravotní péči plně proplácenu i nadále. Ministři zdravotnictví toto urovnávají asi 15 let. Dosud to nesrovnali. A co nás to narovnávání již stálo peněz!
Já na naše socialistické zdravotnictví nehledím komunistickými růžovými brýlemi. Je příliš mnoho faktorů v našem zdravotnictví, které pro mne nevěští nic dobrého do budoucna. Proto stále píši o tom, abychom zanechali falešného sociálního inženýrství a naši zdravotní péči postavili na přirozených základech. Jen ta politická vůle nám chybí. Bohužel i od „pravicových“ stran!
Proč si to uvědomujeme především v Česku? Protože zde došlo k souhře několika vážných faktorů. Úsilí našich politiků o nízké mzdy českého občana se všemi důsledky a vyvádění peněz na naše zdraví mimo zdravotní péči!
