Má Česko budoucnost?

Československo založené Tomášem Garrigue Masarykem bylo postavené na humanismu, úctě k Pravdě a úctě k Lásce. Když jsem přišel mezi blogery iDnes, tak se zde tomu mnozí vysmívali, že neexistují.

Vysmívali se mi, že věřím na Pravdu, když žádná pravda není, každý má svoji pravdičku, takže i lež je „pravdou“! Dokonce se mi vysmívali, že žádná Láska neexistuje. Láska je jen neupřímná faleš. To nějak ustalo. Ale Masarykův humanismus, ten zde cizím slovem zůstal. Má stát právo na život, když pohrdá vším, co mu bylo dáno do vínku, jako jednotící státní principy, cíle a vize?

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v rodině kočího, byl kovářským učněm, studoval v Brně a ve Vídni, stal se profesorem filosofie, přednášel ve Vídni, Lipsku, Praze, Bostonu, byl poslancem parlamentu Rakousko-Uherska, organizoval legie, spolu s Eduardem Benešem a Milanem Rostislavem Štefánikem prosadil existenci Československa a byl jeho prezidentem.

Vychován ve víře v Ježíše Krista, v úctě k Janu Husovi a Janu Ámosu Komenském, vážil si Boha, i když katolicismus nebyla jeho parketa, vážil si druhého člověka a tvrdošíjně lpěl na exaktním hledání Pravdy. V boji o pravdu ohledně Královéhradeckých rukopisů, které jsouce podvrhy byly ve svatém vlasteneckém nadšení přijímány veřejností za pravé, byl nazýván vlastizrádcem. Přesto exaktní pravdu prosadil. Intelektuální společnost si proti sobě poštval i svým spravedlivým úsilím o Pravdu a o osvobození žida Hilsnera, který byl nesmyslně obviněn z rituální vraždy. Díky Masarykovi je i na prezidentské zástavě „Pravda vítězí“!

Byl to on, Tomáš Garrigue Masaryk, kdo vložil do základu našeho státu jako základní ideu úctu k Pravdě, spravedlnosti a úctu k druhému člověku. To je česká vize do budoucnosti, ke které se naši současní politici dnes moc nehlásí. K naší škodě, samozřejmě!

Za první republiky jsme měli parlamentní demokracii, ale Tomáš Garrigue Masaryk svojí morální autoritou do ní ingeroval pro zachování ideálů a cílů, které do základů Československa vložil. Podobné zásahy v rámci legislativy dělal i Václav Havel, pro zachování demokracie a Masarykových cílů.

Češi prošli velkou zkouškou v době německého protektorátu a Slováci ve svém samostatném Slovenském štátu v poněkud svobodnějším područí Hitlerova Německa. Druhá světová válka podstatně narušila Masarykovy humanistické ideály a po ní jsme hned přijali komunistickou diktaturu v područí Josifa Visarionoviče Stalina.

Komunisti zneužili situace a obratně převzali totálně moc v Československu pod ochranou Sovětského svazu. Po ruském vzoru zde vyháněli ze země a vraždili nejschopnější syny a dcery národa, aby tak strachem upevnili svoji moc. Není třeba rozvádět. Všichni myslící lidé si mohou snadno najít na internetu informace o pronásledování sta tisíců občanů, kteří s komunisty nesouhlasili a odmítali jejich lživou propagandu, kteří byli bezdůvodně vyháněni ze svých domovů, kteří byli vyháněni ze svých živností, kterým bylo odpíráno vzdělání.

Komunistická propagace blahobytu na zemi obalamutila řady občanů, jiní se skláněli ve strachu, aby přežili komunistický teror. Komunistická ideologie je ve své podstatě postavena na závisti a nenávisti vůči schopnějším občanům, kteří škudlili místo toho, by svůj majetek propíjeli. Závist a nenávist šířená komunisty a přijímaná lidmi v obalamucení nebo ve strachu vedla k pronásledování občanů, vyhánění majitelů z fabrik, vyhánění z práce, vyhánění z bydliště, vyhánění ze země. Místo Masarykova humanismu jsme ohnuli svoji páteř a podřídili se německým nacistům a pak českým komunistům.

V roce 1968 jsme pocítili záblesk svobody a skutečné demokracie, kterou zničily ruské, maďarské, polské, německé a bulharské tanky pod vedením Kremlu. Dodnes to komunisti prohlašují za vynikající pomoc Československu od kontrarevoluce a nejsou ochotni připustit, že žádná kontrarevoluce tu nebyla.

Nastalo období kruté normalizace. Vysočanský sjezd KSČ, který byl v roce 1968 sjezdem mimořádným, musel být ze všech stranických i nestranických dokumentů vymazán. Byl vymazán dokonce ze všech obecních kronik a všichni se museli tvářit, že se nikdy nekonal. Kdo se v tom roce veřejně angažoval v zájmu svobody a demokracie, byla mu odebrána legitimace KSČ. Kdo projevil sebemenší nesouhlas s „mezinárodní pomocí“, byl vyhozen z práce. Pravda se nesměla říkat nahlas, veřejně se smělo jen lhát o zářných komunistických zítřcích. Oslabování ekonomiky se rapidně projevovalo, a proto byl ministrem vnitra Štrougalem založen Prognostický ústav pod gescí ruské tajné služby KGB.

Po Listopadu se Václav Havel pokoušel obnovit Masarykovy humanistické ideály a razil svoje heslo:  Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Jenže morální devastace způsobená nacisty a komunisty byla silnější. Proto člen Prognostického ústavu Václav Klaus odmítnul morální a právní základ státu jako veteš a morální devastace společnosti se prohloubila. Zůstala nám komunistická závist a nenávist, lež byla postavena na roveň pravdě, neviditelná ruka trhu se proměnila v neviditelnou ruku zloděje a v naší honbě za blahobytem se nám zcela ztratila vize státu do budoucnosti.

Kde jsou ty Masarykovy humanistické ideály, které vložil do základu našeho státu? Kde je ta úcta k Pravdě a úcta k druhému člověku? Tyto bytostně naše ideály měly být potřebným přínosem pro Evropskou unii. Ale nejsou! My horujeme pro naše české zájmy. Ale ve skutečnosti jsme své české ideály ztratili cestou! My nemáme, co dát, Evropské unii! Takovou zemi, kterou jsme dnes, Evropa nepotřebuje, jsme pro ni nepřínosní. Proto můžeme být snadnou kořistí pro jakoukoliv velmoc. To skutečně chceme?

Ano, polistopadové strany selhaly. Nenašli žádnou řádnou vizi naší společnosti do budoucna. Je to v tom, že všechny polistopadové strany byly vedeny členy bývalého komunistického Prognostického ústavu? Nevím. Ale vím určitě, že budu volit jen tu stranu, která ponese dál Masarykovy a Havlovy humanistické ideály. Bez nich nemá Česko budoucnost!