Pan farář k sežrání

V Zelené Laguně v Poreči na Istrii mají zvláštní kostelík. Prosklená věž se zvony zakončená lodičkou a křížem a chrámový prostor prostě vykolíkován sloupy, bez zastřešení a místo podlahy oblázkový kačírek.

Přes léto se zde slouží každou neděli v 8 hodin večer mše svatá. Předtím otevřou spodek věže, vyjedou s mensou na kolečkách, na kterou se vejdou jen dva svícny, kalich, patena a pulpit pro misál. A do sloupy vykolíkovaného prostoru vynesou pár desítek umělohmotných křesílek.

Když se sejdou lidi na mši, pan farář si zjistí, které národnosti se mu zde sešly a vybere z nich čtenáře epištoly v jazyce návštěvníků. Kromě Chorvatů se zde scházejí Němci, Italové, Češi, Slováci, Poláci, Belgičani... Prostě sešlost takřka z celé Evropy. A mše svatá může začít.

Někdy mši slouží kněz doprovázející skupinky k moři, ale často zde slouží místní kněz z Poreči. Jeho mezinárodní společenství je vždy naplněno Kristovou Láskou. Zažil jsem již mši slouženou pod fíkovníkem na pláži, uprostřed hor i ve skrytu rodinného zázemí. Ale toto společenství má svoji neopakovatelnou atmosféru. Citlivý člověk zde zažívá láskyplné objetí Ježíše Krista.

Mše svatá není slavnostní, je prostá jak prostý je pan farář. Epištola bývá čtena nejčastěji v němčině nebo v italštině, evangelium čte pan farář v chorvatštině. Pak krátké kázání. Stejně mu většina přítomných nerozumí. Při pozdvihování dělá s Tělem a Krví Kristovou kříž, aby všichni okolostojící viděli. Při Otčenáši vyzve věřící, aby se modlili každý ve své řeči. Po vyzvání k přání pokoje se ozývají všechny jazyky včetně latiny a lidé si srdečně podávají ruce. Nepřekvapilo by mne, kdyby došlo k objetí a políbení, třeba jen tím kněžským přiložením tváře na tvář. Když jsem býval mladší, pár děvčat přitom ode mne dostalo v kostele pusu.

A než pan farář udělí závěrečné požehnání, snaží se ve všech řečech přítomných popřát nám hezkou dovolenou, hezké počasí a hezký pobyt. A po závěrečném propuštění věřících si rád s rekreanty popovídá.

Jednu neděli bylo ukrutné horko ještě večer a zřejmě byl odpoledne někým pohoštěn vínem. Mše svatá se mu sloužila těžko. Byla obtěžkána Kristovou člověčinou. Člověk by jej nejraději objal a řekl mu: „Chlapče, nemáš to lehké…“