Proč v Česku přestáváme svobodně dýchat?

Myslel jsem, že je to jen ve zdravotnictví. Ale je to i ve školství, ve stavebnictví, v úřednictví, v bankovnictví… ve všech oborech lidské činnosti. Ztratili jsme cíl a pravidla slušného spolužití.

Ze všech stran slyším: Už abych byl v penzi. Slyším to od starších i od mladších. Všichni spěchají do penze. Jistě jsou i mezi námi workoholici, kteří si to odnášejí na svém zdraví. Ale většina nebývale spěchá do důchodu. Proč?

Před Listopadem zde bylo dusno, nedýchatelno, nesvobodno. Ale i po Listopadu u nás začíná atmosféra houstnout. Proč?

Já to vnímám, že to začalo změnou právního prostředí. Vzdali jsme se myšlení starého římského práva, ztratil se nám pojem smysl zákona, přestal fungovat selský rozum, protože se nám ztratila pravidla slušného spolužití a obrátili jsme se na americký styl pozitivního práva. Došlo k tomu po naší zkušenosti, že římské právo lze ideologicky zneužít. A tak se soudíme do nekonečna, protože děláme zákony s ohebnými paragrafy a viník se může stát nevinným a nevinný viníkem. Boháč se v tom pochybuje snadno, ale chudák na takové právo nemá.

Po krátkém období prvorepublikové svobody jsme si prožili fašistickou diktaturu nacionálního socialismu a než jsme se svobodně nadechli, měli jsme tu komunistickou diktaturu ovládanou z Kremlu a prožili jsme si čtyřicet let komunistického brainwashingu. A důsledek? Neumíme svobodně žít bez spoléhání se na stát. Svobodné pravicové myšlení se nám vypařilo.

Nejhorší je, že to pohodlné spoléhání se na stát, místo spoléhání se sama na sebe, nepřevládá jen u nás v Česku, ale převládá v celé Evropě. Celá Evropa, v rámci Evropské unie i bez ní, se pohodlně spoléhá na státní instituce a občan se postupně vzdává svých svobod. Celý evropský prostor ovládá levicové myšlení a sociální inženýrství. Vzdáváme se přirozených vztahů a myslíme si, že člověk svým tvůrčím přístupem je dokáže uspořádat lépe. Nedokáže! Podle toho to tu vypadá. A přestává to být k žití.

Ocitáme se v mlýnských kamenech pozitivního práva a falešného přesvědčení našich manažerů, kteří jsou vychováváni v tom, že po jakémkoliv jejich činu vzniká nová rovnováha, ať je jich čin sebezrůdnější. Tak žili za komunistické éry. Když položili jednu fabriku, byli předisponováni na jinou a svět se točil dál. Tak je to i dnes. Nikoho nezajímá, že to není k žití.

Jsem zklamán pravicovými politiky. Místo toho, aby vedli občany ke svobodě, k přirozeným vztahům a nespoléhání se na stát, táhnou stát do kolejí levičácké nesamostatnosti. Ptal jsem se proč? Lidi by je nevolili. A tak tu máme levičácký populismus, pravičácký populismus a politika ve prospěch občanů se ztrácí.

Poslanci jsou nekonečně tvůrčí. Chrlí jeden zákon za druhým. Co na tom, že jsou zákony proti zákonům, vyhlášky proti vyhláškám, stále je co opravovat a legislativa je absolutně nepřehledná. Džungle příznivá pro mafii.

A množí se kontroloři, revizoři, revidenti, dozorčí orgány, úředníci, správní orgány, výkaznictví, nikdo nevěří nikomu, neustálý dozor, komise pro komise… Jistě řešíme tím nezaměstnanost. Ale zbude tu také někdo na normální práci?

Nedivím se, že lékaři v plané naději prchají do zahraničí. Nedivím se, že tolik lidí prchá předčasně do důchodu i za tu cenu, že si výši svého nevelikého důchodu ještě sníží.

Je tu dusno, páni politici a páni manažeři, je tu dusno!