Zdravotnictví u Václava Moravce

U Václava Moravce se sešli tři levicoví politici: Miloslav Ludvík z ČSSD, Soňa Marková z KSČM a Leoš Heger z „pravicové strany“ TOP 09 a probírali problémy ve zdravotnictví.

Diskutovali o nedostatku peněz a personálu ve zdravotnictví. Nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík žádá pravidelné valorizace plateb za „státní“ pojištěnce. Ale Andrej Babiš odmítá dávat další peníze do zdravotnictví s tím, že již dodal do zdravotnictví 50 miliard korun navíc. A kde jsou?

Opět zopakuji, že před několika lety bývalý ředitel IZIPu Jiří Paško uvedl ve Zdravotnických novinách, že z našich peněz na naše zdraví se ztrácí 30-50 miliard korun. Neuvěřitelné číslo! Jiní tvrdili, že se ztrácí jedna pětina až jedna čtvrtina a zbytek jde na zdravotní péči. A tak není divu, že Andrej Babiš odmítá krmit černé díry. A ministři zdravotnictví o nich neví. Podle zlých jazyků proto, že se v nich přiživují. O předchozích ministrech se šíří různé šuškandy, které však nedokáži potvrdit.

Fakt je, že peníze na zdravotní péči nejsou. Tedy peníze do betonu jsou, ale na platy nejsou. Příčinou jsou rozdílné platby VZP za stejnou práci různým nemocnicím. Některým nemocnicím jsou prý z „historických“ důvodů platby kráceny až o jednu třetinu. Takže Svatopluk Němeček navýšil platbu za práci lékařů, ale to navýšení se k lékařům nemůže dostat, protože je VZP kráceno až o jednu třetinu. A tak platy lékařů i sester se liší asi o pět tisíc korun měsíčně podle toho, jak je ta která nemocnice „historicky“ financována.

Soňa Marková zaútočila tím, že předchozí vlády ODS připravily zdravotnictví o 18 miliard korun, ale spolu s Miloslavem Ludvíkem zatajila, že ČSSD připravily zdravotnictví o 5,5 miliard korun, které šly přímo do platů, když zrušili „regulační“ poplatky.

Miloslav Ludvík je prý ministrem pro pacienty. A tak omílá stále obehranou písničku, že rezervy ve zdravotnictví jsou na straně lékařů. Nejsou! Ani nemohou být, když máme pro pacienty servis all inklusive a chybějící peníze doplácí místo pacientů ošetřující lékaři.

Ano, žijeme iluzí možné dostupnosti kvalitní zdravotní péče zadarmo pro bohaté i chudé. Proto nejsou peníze. Máme nejnižší spoluúčast pacientů snad na světě. All inklusive a zdravotní péče zadarmo se řítí do krize. To nemůže fungovat dlouho, zdravotnictví na špičkové úrovni a financování na úrovni rozvojových zemí, nejnižší v Evropě. A naši politici před tím zavírající oči a blížící se kolaps nechtějí vnímat.

Nejsou lékaři a nejsou sestry. Budovy a špičkové přístroje jsou, ale není personál. Lékařů prý chybí přes tisíc a sester již chybí 3266. Poptávání po lékařích je přes čtyřicet tisíc, poptávání po sestrách je devadesát tisíc, v nemocnici přes padesát dva tisíc! Počty lékařů jsou pod úrovní evropského průměru a jsou oblasti, ve kterých množství lékařů odpovídá rozvojovým zemím, kde je 2,8 lékařů na tisíc obyvatel. Navíc průměrný věk lékařů je padesát let, ale v některých oborech je průměrný věk šedesát let!

Počty vzdělávaných mediků nelze navýšit, protože na vzdělání lékařů nejsou peníze. Určitý počet mediků musí být z ciziny, protože oni si musí studium hradit a tím financují i studium českým studentům. Vzdělávání českých mediků je tak limitováno a lze očekávat, že do roku 2020 se budou snižovat počty lékařů přes veškeré úsilí lékařských fakult a přes veškerý přísun z východu s méně kvalitním vzděláním.

To je komplikováno špatným postgraduálním vzděláváním, kdy na promované mediky nemá nikdo čas a místo vzdělávání jsou nuceni porušovat legislativu nadměrnými službami. Počty odpracovaných hodin jsou kolem 300 hodin za měsíc! Proto lékaři, kteří chtějí být kvalitními lékaři, nastupují do Německa nebo Anglie hned po promoci. Tím se zbaví i ohavné buzerace, které jsou v Česku vystaveni.

Ještě horší je to se zdravotními sestrami. Jde o velmi těžkou práci, která u nás není ohodnocena. Miloslav Ludvík slibuje sestrám přidat 4000,-Kč na měsíc, ale Soňa Marková je k tomu skeptická, protože nejsou peníze. Předvolebními sliby neurazíš. Navíc, pokud zvýší cenu práce stejným způsobem jako lékařům, tak se to opět do nemocnic nedostane!

Vzdělávání sester bývalo čtyřleté. Jeho smyslem je naučit sestry základům medicíny, aby se domluvily s lékaři. Místo toho se stále ještě vzdělávají o rok déle než lékaři! Prý je to proto, že dříve šly na střední zdravotní školu elitní děvčata, která byla schopna studia. Dnes prý jdou na tuto školu podstatně méně kvalitní děvčata. Není divu! Dřina a nejsou na to peníze! Důvody jsou však zcela paradoxní. Nejde o vzdělání sester, ale pouze o vzdělávání. Vzdělavatelům zjevně nejde o dovednost sester, ale o peníze za vzdělávání. Kvalita vzdělání šla dolů! A je tu dilema, zda je lépe snížit kvalitu a mít více sester, nebo se pokoušet o kvalitu a mít méně sester. Mám obavu, že budou sestry nekvalitní a stejně jich bude méně. Miloslav Ludvík má strach, bude-li k maturitě povinná matematika, že nebudou sestry žádné.

Pokud si uvědomíme, že důležitější než pacient je řádně vyplněná byrokracie, pro kterou sestry svoji práci nestíhají, pak přidání několika tisíc korun (pokud se vůbec k sestrám dostanou!) nevyrovnají nekonečné přesčasy, nemožnost vybrat si dovolenou, fixlování pracovních výkazů podle legislativy, nadměrnou námahu a nadměrný stres. Mnohé sestry odcházejí na lépe placenou lehčí práci.

Již dvacet let přemýšlím a píši o nezbytnosti skutečné reformy zdravotnictví, ke které se naši politici nemají. Všichni politici včetně „pravicových“ dávají přednost sociálnímu inženýrství před přirozenými vztahy. Klíčem ke skutečné reformě je osobní odpovědnost pacienta za proplacení zdravotní péče, svoboda lékaře léčit podle potřeb pacienta a smlouva pacienta se skutečnou zdravotní pojišťovnou na optimální zdravotní péči a nikoliv smlouva s lékařem, který je pojišťovnou donucen podepsat smlouvu na omezování optimální zdravotní péče.