Karenční doba

Sociální demokraté Kateřina Valachová a před ní Miroslav Ludvík z pouhých ideologických důvodů dělají vážné záseky do společnosti, které naši společnost destabilizují.

Před minulými volbami ministr zdravotnictví za ČSSD Miroslav Ludvík ze sociálně demokratických ideologických pohnutek destabilizoval zdravotní péči tím, že zrušil poplatky ve zdravotnictví, které šly převážně na platy zaměstnanců, a ničím je nenahradil.

Poplatky ve zdravotnictví v rámci pseudopravicové politiky zřídil Tomáš Julínek, když potřeboval navýšit platy v nemocnicích a platby ambulantním lékařům, a neměl na to peníze.

Miroslav Ludvík tímto počinem odebral ze zdravotnictví asi pět a půl miliardy korun a naše zdravotnictví se z toho dlouho vzpamatovávalo. Hlavně, že byly splněny ideologické předpoklady sociální demokracie. A ještě předtím sociální demokracii vyhrál volby David Rath, který prosadil zrušení třicetikorunových poplatků, a způsobil tak mocné oranžové tsunami.

Sociální demokracie považuje naše občany za ekonomické chudáky, kteří potřebují státní sociální podporu. A já bych se vsadil, že i toto je jedna z příčin, proč je ČSSD politicky neúspěšná. Naši občané nejsou žádní žebráci! A tak nevolí stranu, která je za žebráky považuje.

Dnes přichází Kateřina Valachová s podobnou ideologickou bombou. Chce zrušit karenční dobu při proplácení nemocenské. Podle ní je to nejen ideologicky ale i logicky správné, že zaměstnanec dostává proplaceno nemocenské od prvního dne. Všichni s tím ochotně souhlasíme a nikoho z nás povětšinou nezajímá, jaké důsledky ekonomické a sociální to přinese. Hlavně, že to přinese body sociální demokracii.

Kateřina Valachová stejně jako Miroslav Ludvík staví ideologii sociální demokracie výš než ekonomickou stabilizaci společnosti. Miroslav Ludvík z ideologických důvodů atakoval financování zdravotní péče, Kateřina Valachová usiluje zbořit vyvážený vztah mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Nejsem expert na ekonomické vztahy a tak tuto oblast přenechám odborníkům. Osobně připojím jen zkušenosti lékaře. Karenční doba byla zřízena pro nadstandardní počet krátkodobých pracovních neschopností. Karenční doba řeší zvláštní laxní vztah českého občana ke svému zaměstnavateli, který snadno nechává svého zaměstnavatele na holičkách.

Na rozdíl od okolních evropských států se u nás příliš často stává, že pacient si žádá krátkodobou pracovní neschopnost. V Evropě se krátkodobá pracovní neschopnost řeší různě. Pokud jsem schopen si zdravotně poradit i bez lékaře, tak normálně k lékaři nemusím. V Česku musím. Potřebuji potvrzení pracovní neschopnosti. Proto z čistě byrokratických důvodů k lékaři musím. A tak obyčejné virózy uspávají čekárny lékařů, ve kterých se virózy docela dobře množí a vyrábíme si tak epidemie.

Česko má ještě jedno specifikum. Běžný Čech se večer opije do němoty a druhý den není schopen práce. Tak jde k lékaři. A lékař není četník! Lékař musí svému pacientovi primárně věřit. Pacient nepřijde k lékaři se slovy: Včera jsem se ožral a dnes nemohu do práce. Pacient přijde se slovy: Bolí mne hlava, bolí mne břicho, zvracím.

Ošetřující lékař je povinen svému pacientovi věřit, vyšetřit jej a v případě pracovní neschopnosti je povinen vystavit pacientovi certifikát o jeho neschopnosti. Většina z nás ví, že po pijatice je člověk práce neschopen. Zejména dobře to ví řidiči autobusu. V takové pracovní neschopnosti pracovat si říká o soudní popotahování a o ztrátu zaměstnání.

Ano, většina profesí se s takovou pracovní neschopností bez lékařského certifikátu více či méně srovnává. Výkon je nízký, ale přímo absence není nutná. Potvrzení pracovní neschopnosti přirozeně nepotřebujeme. A karenční doba svým způsobem garantuje, že si pro ni k lékaři nepůjdeme.

Jsou však profese, ve kterých krátkodobá pracovní neschopnost se nenosí a prakticky není možná. Jde především o zdravotnictví. Často, i když nejsem schopen práce, pracovat musím. Není za mne náhrada. Pracuji méně kvalitně, s vypětím všech svých sil, na úkor svého zdraví, ale pracovat musím. Ano, jsem tím pádem rizikový pro snadný vznik konfliktů. Proto je základní zásada: Nemluvit! Když nevidím, neslyším a musím pracovat, musím zmrazit emoce a držet hubu!

U zdravotníků není tak častá absence z důvodů předchozí pijatiky (i když v důsledku množícího se syndromu vyhoření přibývá!), ale ani viróza nebo průjem, žaludeční nevolnost nebo bolest zad většinou nejsou důvodem k absenci v práci, protože mne nemá kdo zastoupit. Pokud dbám na zvýšenou hygienu, po každé stolici a každém dotyku svého nosu si myji ruce, pak je riziko semenění virózy do společnosti minimální.

Karenční doba proplácení zdravotní neschopnosti je jemně vyvážena na všech stranách, u zaměstnavatelů, u zaměstnanců, u lékařů, u úřadů. Nyní ji máme opět destabilizovat? Nepovažuji to za moudré. Ideologické důvody sociální demokracie jsou především předvolebně populistické. Jde o volební hlasy. A po nás potopa!

Závěrem: Pozoruhodná je postupná likvidace ČSSD. Hradní Pán se jí mstí a destabilizuje ji na všech frontách. Každý z nás si vzpomene na Lánský puč na počátku minulé vlády, kdy část sociálních demokratů (Hašek, Zimola, Chovanec...) spolu s hradním Pánem chtěli odstavit leadera sociální demokracie. Tento stav funguje stále! ČSSD je likvidována štěpením z Hradu. A nyní i za pomocí Andreje Babiše.

Aktuálně odmítnutím kandidáta sociálních demokratů na ministra zahraničí Miroslava Pocheho je dalším úspěšným štěpícím mechanismem likvidujícím stranu. Poslední hřebíček na likvidaci ČSSD nyní zatlouká Kateřina Valachová, aniž by to zatím tušila. Babišovo hnutí ANO se postaví proti likvidaci karenční doby z racionálních důvodů a zbortí tím jeden z pilířů sociální demokracie pro přicházející volby. Proč to dělají? Msta? Možná. Ale také je možné, že jde o přikrývání hříchů Miloše Zemana v jeho polistopadových vládách. Po rozbití ČSSD ty hříchy bude těžké soudit!