Vážený pane ministře Válku!

Nevěřím, že budete schopen provést reformu zdravotní péče. Proč? Protože od Listopadu se dosud nenašel jediný ministra zdravotnictví, který by měl odvahu převést komunistické zdravotnictví na normální

Díky tomu nikdo neměl odvahu řešit největší bolesti zdravotnictví. Nikomu nevadilo, že lékaři a sestry musí odsloužit ročně 4-6 měsíců navíc než ostatní pracující. Někteří z lékařů odsloužili až 300 hodin měsíčně! Dáme jim nízké platy a lékaři a sestry to ještě rádi dobrovolně odslouží. A lékaři a sestry to dosud sloužili na úkor svých rodin a svých dětí. Zdravotníci byli nuceni složitě vykazovat práci, aby nebylo na první pohled zjevné, že vedení nemocnic nedodržují zákony!

A dnes se divíme, že zdravotníci konečně nechtějí porušovat naše zákony? Divíme se, že naši zdravotníci se chtějí také přiměřeně věnovat svým rodinám? Divíme se, že už lékaři odmítají pracovat pod dvěma až třemi evidenčními čísly, aby zakrývali porušování zákonů? Vykazované počty zdravotníků byli mnohonásobně vyšší než ve skutečnosti, což umožňovalo politikům spát na vavřínech a neřešit krizi zdravotní péče, i když všichni mohli vědět, že se uzavírají oddělení pro nedostatek personálu.

Nikdo neřešil ani stamiliardová vnitřní zadlužení provozů. Ambulantní lékaři dostávali třetinové odměny. Místo 1,-Kč za bod dostávali pouze 36 haléřů! Aby mohly nemocnice normálně fungovat, prováděly rozšiřování nezdravotnických prací pro veřejnost. Vařily pro veřejnost, opravovaly auta pro veřejnost, praly pro veřejnost…

Pak v jednom období, aby mohly nemocnice přežít, rozprodávaly prádelny, lékárny, svoje autoopravny. Vedení nemocnic přežilo dobře, ale na zaplacení zaměstnanců nebyly peníze. A tak lékaři a sestry se vydali do politiky nebo šli pracovat tam, kde byli adekvátně zaplaceni. Ostatně i Václav Klaus doporučoval lékařům, aby si přivydělávali jako taxikáři.

Stamiliardové podfinancování zdravotní péče se neřešilo. Zdravotnictví se propadalo ve své neřešené krizi, zdravotnický Titanic klesal ke dnu, ale na palubě se stále tancovalo. Když bylo nejhůř, tak minulá vláda Andreje Babiše poslala desítky miliard korun do rukou ředitelů nemocnic, které se do platů mnoho nepropsaly!

Vážený pane ministře! Pokud chcete lékařům zvýšit platy, tak žádné sliby přes ředitele nemocnic nestačí! Uvědomte si laskavě, že pokud chcete navýšit příjmy lékařů a sester v ambulancích musíte toto navýšení propsat skrze úhradovou vyhlášku. Pokud chcete navýšení platů lékařů a sester v nemocnicích, musíte to učinit zvýšením platových tříd! Nestačí navýšení peněz pro nemocnice, protože zdravotnické odbory zatím neumí jednat se svými zaměstnavateli, a prosté navýšení peněz nemocnicím se do platů prakticky nepromítne! Tuto chybu udělal minulý premiér vlády.

Přes dvacet let politici slibují, že lékaři budou dostávat platy ve výši 2,5 průměrné mzdy za základní počet hodin služby. Ve skutečnosti se nyní dovídáme, že dostávají stále jen 40000,-Kč hrubého za odsloužení standardního počtu hodin! Myslím, že doba „nezaplatíme lékaře a oni budou muset sloužit“ již dávno skončila!

Mnozí mezi námi se domnívají, že pravolevé chápání politiky je už nefunkční Postarali se o to naši první polistopadoví premiéři. Od počátku jsem to vnímal, že Václav Klaus, proklamující se jako pravicový politik, dělal populistickou, levicovou politiku a nepopulární pravicovou politiku (na př. privatizaci bank) nechal na levicově se proklamujícího Miloše Zemana. Stejnětak slogan, že „pravice je tu pro boháče a levice pro chudáky“ pochopení principu pravicové a levicové politiky mnoho nepomohla.

Vážený pane ministře, dobře víte, že orientace na pravicovou politiku představuje orientaci na osobní dovednosti jedince a jeho nezávislosti na státu. Levicová politika vede jen k závislosti na státu. Nespoléhá na osobní dovednosti, často jim brání a vede k „čekání na létající pečené holuby přímo do huby“!

Pravicové chápání politiky ve zdravotní péči mělo být základem pro transformaci zdravotnictví. Místo toho jsme lpěli na postkomunistickém zdravotnictví v iluzi, že kvalitní zdravotní péče může být prakticky zadarmo dostupná. Lékaři od Listopadu upozorňovali na důsledky postkomunistického, levicového přístupu, které se dnes stávají realitou. Kára našeho zdravotnictví sjela z pevné cesty do levičáckého rašelinového pole a propadá se stále hlouběji!

Důsledky levicového přístupu je nevraživost mezi pacienty a lékaři, nedostatek zdravotníků a jejich přetěžování. A hlavně veliké ztráty z našich peněz na naši zdravotní péči. Občan někde odevzdá svoji zdravotní daň a očekává, že může dostat vše, co si bude přát, a že to někdo jiný zaplatí z peněz, které někde na své zdraví odevzdal. Ale tak to vůbec nefunguje! Nadměrné požadavky občana hradí lékař! Znám lékařku, které VZP každoročně strhávala 500.000,-Kč za to, že lidem předepisovala nezbytné léky!

Ale to všechno, nedostatek peněz, nedostatek lékařů, nedostatek sester, rozvrat mezilidských vztahů, to vše není nic proti tomu, jak postkomunistická, levicová společnost je rozvrácena ve svém základu. Nevěříme jeden druhému, odmítáme přirozenou stráž kvality, vytváříme strážce kvality, ale to se dá obejít, jak všichni víme, a proto se tvoří kontrolor kontrolora kvality… Ale oba se dají uplatit.

Postkomunistická, levicová politika se utápí v iluzích dostupnosti kvalitní zdravotní péče prakticky zadarmo, v korupčním ovlivňování kvality, korupčním skrývání nekvality a mizení peněz z hromádky na naše zdraví. Suma pěti set miliard korun na zdravotní péči není malá, každý se chce přiživit, a tak naši politici si udělali černou díru, ve které mizí desítky miliard korun, jak nás před léty informoval ředitel IZIPu Jiří Paško ve Zdravotnických novinách, aby si zachoval svůj úřad. Ztráty však samozřejmě sváděl na lékaře.

Proto základem očekávaných změn ve zdravotnictví, jakož i ve všech dalších oborech, je obnovení morálních vztahů, přirozené osobní odpovědnosti, stavovské odpovědnosti za členy tak, aby kontroly nejrůznějšími úřady byly zbytečné. Za kvalitu lékařů má mít odpovědnost jen lékařská komora, která neumožní pracovat lékaři, který nesplňuje odborné nebo morální podmínky.

Obnova a normalizace zdravotní péče bude vysoce obtížná. Nejsou peníze, nejsou lékaři, nejsou sestry, porušují se zákony na úkor personálu v zájmu iluze dobrého fungování, práce ztrácí kvalitu, pacienti požadují kvalitní zdravotní péči prakticky zadarmo, pacienti jsou neurvalí, hrubí, lékaři a sestry jsou zhnusení, jejich přetížení vede ke stavu vyhoření.

To všechno jsou důsledky bezohledného, postkomunistického, levicového inženýrství s vyloučením přirozených, pravicových vztahů. Co s tím? Kára českého zdravotnictví již zapadla do smrtonosného postkomunistického rašeliniště již příliš hluboko. Před třiceti léty jsme na to upozorňovali! Pokud nebudeme řešit přirozené vztahy, dojde ke krachu postkomunistických, levicových iluzí, které zatíží především chudé. A máme to tu!

Kdysi ministr zdravotnictví Tomáš Julínek mi tvrdil, že pravicová politika s obnovou přirozených vztahů není možná. Když neměl peníze na zaplacení personálu, zvolil pseudopravicové řešení, když zavedl ve zdravotnictví poplatky, ale nezavedl přirozené vztahy. Ministr David Rath kvůli třiceti korunám přivodil oranžové tsunami a vítězství sociální demokracie. Marně jsme vedli oslíka s červeným motýlkem od ministerstva zdravotnictví ke Strakově akademii. Nároky na zdravotníky se dál zvyšovaly.

Kde se stala chyba? Václav Klaus při transformaci země nás zanechal na půli cesty mezi kapitalismem a socialismem. Místo služby politiků občanům se u nás vytvořil politický byznys postavený na korupčních vztazích, které si komunisté přetáhli ze Stalinova Ruska, a které si přetáhli i přes Listopad. Zastavení mezi kapitalismem a socialismem je stav, ve kterém lze nejsnáze sbírat korupční peníze ve všech oborech.

V zájmu iluze kapitalismu v Česku jsme zřídili řadu redistributorek naší zdravotní daně, které jsme označili jako „zdravotní pojišťovny“. Jenže pluralita těchto ústavů byla jen klausovskou Potěmkinovou vesnicí iluze kapitalismu, protože v postkomunistickém zdravotnictví je nesmysl mít více než jednu „pseudopojišťovnu“! Zejména, když se ze zákona nesmí lišit. Co s tím?

Než pirát Zdeněk Hřib utekl ze zdravotnictví do politiky, prezentoval svůj pohled na funkční transformaci zdravotnictví. Zachoval by současné redistributorky zdravotní daně a zřídil by mimo ně skutečnou zdravotní pojišťovnu jako akciovou společnost akcionářů u ní pojištěných. (Já jsem navrhoval, aby šlo o neziskovou organizaci.)

Na rozdíl od současných redistributorek zdravotní daně, kterým určují příjmy i výdaje politici, šlo by o skutečnou pojišťovnu, která by si musela umět spočítat, jak veliké musí zvolit pojištění a doplatky v různých pojišťovaných službách s různou spoluúčastí pacienta. A každý občan by si mohl vybrat pojistný produkt, který by mu vyhovoval. Podmínkou by bylo zachování solidarity mezi zdravými a nemocnými, a mezi bohatými a chudými.

Reformu zdravotní péče dosud žádná politická garnitura neměla odvahu řešit. Pane ministře, budete mít Vy k tomu odvahu? Nemáte peníze, nemáte lékaře, nemáte sestry, v nemocnicích mizí personál. Co s tím?

Vyzkoušeli jsme si komunistické, levicové zdravotnictví, které nás zavedlo na scestí. Budete mít odvahu postavit zdravotní péči na přirozených, pravicových základech? Nebo budete trvat na nepřirozené, konstruktivistické, levicové politice? Budete ochoten spoléhat se na solidní, svobodné, čestné občany, nebo se budete spoléhat na levičáckou buzeraci a kontrolory?

Základem obnovených přirozených vztahů by mělo být, že lékař dostane od pacienta určitou sumu peněz přímo. Tím nastavíte dobré vztahy mezi lékaři a pacienty přirozenou cestou. Lékař bude přímo odměněn a pacient se přestane cítit jako dlužník. Nebude muset nosit do ordinace bonboniéry, po kterých nám tloustnou sestřičky.

Dalším efektem bude, že pacienti přirozenou cestou přestanou zneužívat zdravotní péče a přestanou přetěžovat zdravotnictví, nebudou platit za něco, co nepotřebují. Nepřetížení zdravotníci budou moci být ke svým pacientům vstřícnější. Dražší výkony budou hrazeny pacientem jen částečně, zbytek bude doplácet skutečná zdravotní pojišťovna. Teprve léčbu přesahující možnosti pojišťoven by místo občanských sbírek měl garantovat stát.

Zdravotní pojišťovna musí být svobodná ve svých ekonomických rozvahách tak, aby s mírným ziskem dokázala zdravotní péči ufinancovat. Proto bude utvářet různé pojišťovací produkty s různou spoluúčastí pacienta. Pak teprve skutečná konkurence mezi zdravotními pojišťovnami dostane svůj pravý smysl.

Pravicová politika je nejobtížnější ve stanovování mantinelů pro jednotlivé aktéry ve zdravotnictví. Obávám se, pane ministře, že pro Vás bude jednodušší pseudopravicový přístup, jako zavedl Tomáš Julínek. Nejsou peníze, budou poplatky. Tím však kromě nedostatku peněz nic nevyřešíte!

Nepřekvapilo by mne, pane ministře, pokud byste se svou nečinností nezařadil mezi dosavadní ministry zdravotnictví, protože nejspíš každý pokus o reformu zdravotní péče by skončil pádem vlády. Řešit zdravotní péči je obtížné a těžké. Nikde to nemají optimálně vyřešené. Musí ta zdravotní péče klesnou na dno? Nebyla by to škoda, když máme nejlepší zdravotní péči za nejméně peněz?

Pokud bychom dále neřešili zdravotnictví, tak nejspíš nám zůstanou okresní nemocnice bez personálu. Tím by se naplnili vize některých politiků před dvaceti léty, kteří uvažovali o zrušení okresních nemocnic. Také bych byl nerad, pokud by naše zdravotní péče byla dostupná jen korupcí a protekcí! To by byla komunistická pomsta na nejchudších!

Pane ministře, jste schopen přirozené, pravicové politiky? Proč tedy sháníte léky? To přece není Vaše starost! Stačilo by před třiceti léty nastavit přirozené, pravicové vztahy a takovéto starosti byste neměl! V současnosti to budete mít mnohonásobně těžší, když opozice v zájmu totálního uchvácení moci na jakékoliv vládní iniciativě nenechává suchou nit bez pomluvy.

Proč je přirozená pravice cennější než levicový konstruktivismus? Protože příroda je vždy chytřejší než zástupy režisérů lidské společnosti. A je to zcela prosté. Vytvoříš v přírodě prostor a podmínky, a ten prostor už ožije sám. Nevytvoříš podmínky pro život, prostor zůstává mrtvý A teď si položte otázku, proč chybí tisíce lékařů a tisíce sester. Nevytvoříš pro ptáčky prostor, ptáčci nejsou! Vytvořili jsme přijatelné podmínky pro zdravotníky? To bychom asi měli dostatek lékařů i sester, že?

Přes třicet let byla veřejnost přesvědčována, že lékaři mají dostatečné odměny, že mají vynikající podmínky, že jsou svobodní podnikatelé, že by si měli hradit vzdělání, že jejich postgraduální vzdělávání je u nás vynikající, a tajilo se, že lékaři za dva roky musí odsloužit pracovní dobu, kterou ostatní odpracují za tři roky. To jsou ty hledané podmínky pro život ve zdravotnictví?

Lékaři a sestry jsou také prostě lidé a chovají se podle přirozených podmínek. Nezáleží na tom, co si myslí lékaři nebo společnost. Zatím nežijeme v totalitní společnosti, ve které lze otroky donutit k čemukoliv. Při stavění mantinelů jednotlivých vztahů ve zdravotnictví, neusilujme o levicové, konstruktivistické vztahy, ale o přirozené, svobodné vztahy, které nám umožní dostupnost kvalitního zdravotnictví. Pseudopravicové řešení pomocí poplatků není trvalým řešením! Potřebujeme přestavení vztahů jednotlivých aktérů ve svobodných, přirozených vztazích, ve svobodných pravicových mantinelech se sociálním cítěním a vzájemné solidaritě!

Při polistopadové transformaci společnosti jsme si zachovali komunistické zdravotnictví hledající kvalitu s dostupností zadarmo. A dodnes nikdo z politiků neměl odvahu zdravotní péči postavit na přirozených vztazích. Nutnost této změny je již léta zjevná. V roce 2016 nám chybělo 1000 lékařů (Respekt 49/2016:16-21), před třemi lety chybělo 2000 lékařů a 5000 sester, letos dle prezidenta ČLK Milana Kubka již chybí 5000 lékařů!

Vážený pane ministře, dovoluji si Vám nabídnout tyto myšlenky k přemýšlení. Nestačí se hlásit k pravicové politice. Je nutné utvářet zákony v duchu přirozené, pravicové politiky obohacené o sociální myšlení. Když sleduji Váš zápas o dostupnost léků, vnímám, že zůstáváte v zajetí levicových, konstruktivistických přístupů.

MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.