Vědomé hříchy Václava Klause pohledem obyčejného člověka

Jako obyčejný, nepolitický člověk jsem ve větší obci zakládal ODS a za dva roky z ní vystoupil, protože jsem ji nevnímal ani jako konzervativní, ani jako pravicovou.

Jakkoliv nemohu vyloučit, že Václav Klaus s Prognostickým ústavem byli předem naprogramováni komunistickou elitou ke změně režimu, je jisté, že členové Prognostického ústavu byly hybateli těchto změn. Proto také nelze vyloučit, že to, co dnes vnímáme za chyby, nebylo již předem naplánováno komunistickým Prognostickým ústavem.

Na obyčejného člověka to dělá tento dojem, protože většina členů Prognostického ústavu organizovala společenské změny, zatímco disidenti byli převážně do této přeměny puštěni jako prostý symbol těchto změn, včetně Václava Havla.

Proto chyby Václava Klause vnímám jako vědomé.

Nemalý národní kapitál, do Listopadu spravovaný komunistickou elitou, měl být privatizován a dostat se do soukromých rukou. Místo toho, aby zůstal v rukou ředitelů fabrik, byl dán do rukou kamarádíčků komunistické elity, kam se dokázala přidružit spodina české společnosti.

Podle toho to tu vypadalo. Většina prosperujících, grandiózních podniků mezinárodního významu nebyla udržena v chodu, a tak se soudruzi obohatili jen rozprodáním majetku těchto fabrik. A dělníci byli hozeni přes palubu právě tou předlistopadovou komunistickou elitou.

K takovéto transformaci byly také použity peníze drobných, obyčejných střadatelů, kteří po vytunelování bank přišli o svoje úspory. Prachsprostě byli bývalou komunistickou elitou okradeni. Musel být tento bankovní socialismus Václava Klause, který nakonec zaplatili všichni pracovití občané této země?

Václav Klaus hned na počátku odmítnul jakékoliv morální zásady a místo legislativního rámce společenských změn prosadil kontinuitu komunistického práva včetně personálního obsazení justice. Tím se komunistické justiční nešvary přetáhly do naší polistopadové doby, včetně potenciální podřízenosti justice politickým elitám. A tak jen bývalá komunistická elita, včetně spodiny komunistické společnosti, předem věděla, že pro ně bude generální pardon z hlediska morálky a justice, což bylo dovršeno Klausovou amnestií při opouštění prezidentského úřadu.

Navíc si kladu otázku, zda naše desetiletími prověřené právo postavené na přirozených právech muselo být nahrazeno pozitivním právem americkým, čímž došlo ke zcela nepřehledné právní džungli. I to byl záměr?

Místo toho, aby zdravotnictví bylo předáno do rukou odborníků, bylo předáno do rukou soudružských kamarádíčků a jeho řízení, včetně odborného, bylo zcela předáno do rukou politiků, kteří si ze zdravotnictví udělali předmět politického boje. Samotní lékaři nebyli na transformaci společnosti vůbec připraveni. A tak privatizace ve zdravotnictví opět spočívala na tunelování a spočívá na tunelování dosud. To je takový podivný, pokřivený kapitalismus, možná mafiánský kapitalismus.

Místo normálních, přirozených vztahů ve zdravotnictví, místo svobody lékaře léčit svého pacienta podle jeho potřeb a místo odpovědnosti pacienta za proplacení zdravotní péče a místo financování založeného na těchto premisách, bylo zvoleno socialistické, netransparentní financování formou veřejnoprávního pseudopojištění se všemi jeho negativními důsledky, včetně ohrožení nedostupností kvalitní zdravotní péče. Tato omezená dostupnost byla typická i pro komunistické zdravotnictví před Listopadem.

Bohužel v tomto systému budou nedostupností kvalitní zdravotní péče ohroženi především chudí, pro něž byla postavena Potěmkinova vesnice ve veřejnoprávním pseudopojištění. Nikdy jsem nepochopil, proč Václav Klaus trval na těchto levičáckých iluzích, a místo normálního byznysu ve zdravotnictví umožnil jen pokřivený byznys psedopodnikatelů se všemi dnes pociťovanými důsledky.

Iluzi kapitalismu ve zdravotnictví sloužila i nesmyslná pluralita zdravotních pojišťoven, která byla zcela nepotřebná v našem současném, socialistickém zdravotnictví financovaném veřejnoprávním pseudopojištěním. V normálním zdravotnickém systému by se zde uživilo více skutečných pojišťoven a nešlo by o iluzi kapitalismu v Čechách. Chtělo by to jen zavést přirozené vztahy a postavit legislativní rámec důsledně zajišťující solidaritu mezi zdravými a nemocnými a mezi bohatými a chudými. Jenže tato politická diskuse nebyla veřejně ani připuštěna. Rozhodli za nás všeználci.

Pokud skutečně Václav Klaus byl komunistickými elitami vybrán jako hlavní privatizátor, byl v jejich zájmu vybrán velmi dobře.