Krize ve zdravotnictví graduje

Není nadále možné, pokud VZP nemá na zaplacení zdravotní péče a pacient ji ze zákona doplácet nesmí, aby tuto zdravotní péči svému pacientovi doplácel jeho ošetřující lékař.

Zaslechl jsem v televizi stesky Andreje Babiše, že dal Svatopluku Němečkovi 38 miliard korun na zdravotnictví a on nemá ani 5 miliard na platy. Kam mizí tyto peníze? Mysleli jsme, že mizí do betonu. Po celé republice se staví nové nemocnice, vybavují se nejmodernějšími přístroji, ale na zaplacení personálu peníze nejsou. Navíc sociální demokrat Svatopluk Němeček zrušil poplatky ve zdravotnictví, které tento deficit na platy poněkud vyrovnávaly, ničím je nenahradil a tím prohloubil krizi ve zdravotnictví. K čemu nám budou budovy a drahé přístroje, když nebude personál? Stovky zdravotníků ročně utíkají pracovat do zahraničí nebo utíkají z oboru. Často utíkají do politiky.

Ze zdravotnictví se ztrácejí peníze. Ředitel IZIPu Jiří Paško svého času tvrdil, když obhajoval nutnost svého bysnysu, že se ze zdravotnictví ztrácí 30-50 miliard korun ročně. Tím zdůvodňoval nutnost svého IZIPu založeného členy ODS Milanem Cabrnochem a Miroslavem Ouzkým, kteří se nakonec postarali o to, aby se tento tunel na peníze z peněz na naše zdraví fixoval na další léta přes švýcarské právníky. Poslední dobou se již o IZIPu nemluví. Já jen doufám, že již po bezdůvodném prodloužení tento tunel konečně skončil.

Poslední dobou se dovídáme, že naše nemocnice jsou ovládány podivnými mafiemi v dozorčích a správních radách, které odčerpávají nekonečné peníze z našich peněz na naše zdraví. A tak naše zdravotnictví není černou dírou na peníze rozšiřujícími se nůžkami mezi možnostmi zdravotní péče a mezi množstvím peněz, jak je to ve světě běžné, ale černou dírou na peníze mizící mezi opečovávateli chodu nemocnic.

Svatopluk Němeček chce další peníze ze státního rozpočtu. Ale Andrej Babiš se ptá k čemu, když nebudou sloužit stabilizaci zdravotnictví?

Největší položkou ve zdravotnictví všude ve světě jsou peníze na platy. Kromě nás v Česku. A tak lékaři a sestry mizí. Nedojde-li v dohledné době ke zvýšení příjmů na 300%, zdravotní péče se u nás víceméně rozpadne. Personál mizí do zahraničí a do jiných oborů. Přesto peníze nejsou všechno.

Díky tomu, že povolání lékaře přestalo být svobodným povoláním a český lékař je jen vazalem VZP a je z byznysu zcela vyloučen, soustřeďují se někteří na pseudobyznys. Prodávají svým pacientům zcela nepotřebné nejrůznější rádobyléčebné preparáty. K tomu jsem se nikdy nesnížil. Ale pokud jde o přežití, tak to chápu. Ti chytřejší organizují vzdělávání. Vzdělávání lékařů a sester u nás přestalo sloužit zdravotní péči a slouží jen obživě některých lékařů, kteří si nemohou vydělat normálním byznysem.

Dopady takového vzdělávání, které si u nás musí naši lékaři pro nedostatečné státní příspěvky platit ze svého, i když na to nemají, iluzivní podmínky vzdělávání a jejich iluzivní plnění jsou dalším důvodem pro emigraci do ciziny, kde vzdělávání zdravotníků není rozbité a stále slouží zdravotní péči.

Myslím, že to bylo za ministrování Leoše Hegera, kdy byly přijaty normy na minimální počty personálu, které nerespektují nárazovost zdravotní péče ve zdravotnictví ani personální limity zdravotníků. Tyto počty odpovídají krizovým stavům, ale ve skutečnosti jsou poddimenzované.

To vede k tomu, že lékaři i sestry musí sloužit mnoho hodin přesčasů navíc. To odporuje směrnicím Evropské unie, které jsme přijali. Naše nemocnice to řeší po svém, po čecháčkovsku. V lepším případě nemocnice své zaměstnance vedou pod dvěma evidenčními čísly, rozdělí tak odpracované hodiny na dvě hromádky, aby formálně nepřekročili počty přesčasových hodin. Jiné nemocnice prostě přesčasové hodiny nevykazují a neproplácejí.

Toto nepřípustné vykořisťování lékařů a sester vede k předčasnému vyčerpávání personálu, k větší chybovosti a k syndromu vyhoření se všemi důsledky pro samotné zdravotníky i jejich pacienty.

Je krize ve zdravotnictví skutečně tak vážná nebo jde jen o falešný humbuk? Pozorný pozorovatel si všímá, že již delší dobu jsou v nemocnicích uzavírána oddělení pro nedostatek personálu. A personál není dostatečně doplňován ani ze škol ani z ciziny. Invaze muslimů to nezachrání. Pokud by personál v penzijním věku dál nepracoval, naše zdravotnictví by přestalo plnit svoji funkci. Naštěstí mají tak malé důchody, že pracovat musí.

Mám obavu, že naše společnost pohrdáním lékaři a sestrami již překročila tu pomyslnou hranu, do které je možné zdravotnictví stabilizovat. Základním prvkem stabilizace zdravotnictví je spoluúčast pacienta na mnohonásobně vyšší úrovni, která je u nás prý Ústavou znemožněna. Přitom je třeba si uvědomit, že stabilizace zdravotnictví penězi pacienta nebo ze státního rozpočtu nemá smysl, dokud neuzavřeme dobře fungující tunely našich peněz na naše zdraví. A ty je možné uzavřít jen změnou způsobu financování našeho zdravotnictví.

Současné financování zdravotnictví se děje cestou veřejnoprávního pseudopojištění. Občan odevzdá zdravotní daň do nějaké pseudopojišťovny a na cílové rovince očekává od zdravotní péče zázraky. Čerpá, co může, a doví se,  že na to nejsou peníze. Z peněz pseudopojišťovny se živí spousta příživníků nejen v nemocnicích, a co zbude, jde na zdravotní péči. Toto je daň za to, že pacient není osobně odpovědný za proplacení zdravotní péče. Tu odpovědnost občan hodil na stát a pseudopojišťovny. A víc se o to nestará. Ani nemůže starat! Touto cestou je zcela vyloučen z rozhodování o toku peněz ve zdravotnictví. A pak se diví. Jeho ošetřující lékař je nesvobodný v péči o jeho zdraví a je ohrožován neustálými výhrůžkami pokut řádově až ve statisících korun, které jsou eufemisticky nazývány regulačními mechanismy.

Současný systém financování zdravotnictví je absolutně netransparentní a pacient i lékař je z možnosti ovlivnění systému vyloučen. Pokud by někdo byl ochoten zastavit tunelování našich peněz na naše zdraví, musí systém financování postavit na osobní odpovědnosti pacienta za proplacení zdravotní péče a na svobodě lékaře léčit svého pacienta podle jeho potřeb. Bez svobody pacienta i lékaře není přirozená odpovědnost.

Není možné se zbavit tunelování našich peněz na naše zdraví při zachování současného netransparentního systému financování zdravotnictví formou veřejnoprávního pseudopojištění, protože Česko je v rozsahu korupce a klientelismu zcela atypické. Takže u nás není možná stabilizace našeho socialistického zdravotnictví ani pouhými vstupními poplatky do zdravotnictví zaplacením 200,-Kč při ošetření v primární péči, jako je tomu mnohde ve světě.

Vztah mezi lékařem a pacientem musí být i u nás ekonomicky jištěn skutečnou zdravotní pojišťovnou založenou nejspíše v neziskovém režimu a s legislativním omezením skutečnou solidaritou mezi zdravými a nemocnými (nikoliv jako v USA, kde se výše pojištění odvíjí od zdravotního stavu) a solidaritou mezi bohatými a chudými.

Taková zdravotní pojišťovna musí být ve své činnosti svobodná, nezávislá na státu (kromě ekonomického dohledu) a musí vytvářet různé pojistné produkty s různou mírou spoluúčasti pacienta. S touto pojišťovnou musí mít smlouvu pacient na optimální zdravotní péči a nikoliv jeho ošetřující lékař, jak je tomu u nás, který je donucen uzavírat smlouvu na omezování optimální péče.

Jedině touto cestou si pacient může zajistit zdravotní péči podle svých představ a bez rizika krachu socialistického zdravotnictví. Všechny subjekty ve zdravotnictví musí být svobodné a tím i přirozenou cestou odpovědné za svoje jednání.

Systém financování zdravotnictví musí být postaven na přirozených vztazích a občanské svobodě. Bez toho nelze zdravotnictví stabilizovat. Lékař musí mít možnost svobodně léčit a být řádně odměněn. A pacient musí být osobně odpovědný za proplacení zdravotní péče.

To znamená, že financování zdravotnictví musí být postaveno na principech pokladenského systému s přihlédnutím ke skutečným ekonomickým možnostem našeho občana. Musí být opuštěna představa sociálních demokratů o zdravotnictví zadarmo, protože zdravotnictví zadarmo pro bohaté i chudé končí v nedostupnosti kvalitní zdravotní péče. A to je problém právě pro chudé. Proto postoj sociálních demokratů, komunistů a mnohých dalších politiků je ve skutečnosti asociální.

Krize ve zdravotnictví se stále jen prohlubuje. Beze změn ve způsobu financování, bez adekvátního zaplacení personálu, bez obnovy normálního vzdělávání, bez přirozených vztahů a bez občanské svobody nás čeká jen rozpad kvalitní zdravotní péče. Bylo by dobré si pospíšit, rozpad již začal. Někteří lékaři už rezignovali na věčné připomínky, které naši politici nereflektují, a jsou přesvědčeni, že u nás návrat k normálnímu chodu zdravotnictví bez rozpadu současného systému již není možný.

Naše zdravotnictví je unikátní. Vzhledem k jeho špičkové úrovni je samotná zdravotní péče ve světě nejlevnější. Občané jsou samozřejmě spokojení. Občané nevidí, v jakém stavu je zdravotnictví zevnitř. Ale politici by to vědět měli! Přesto jako tibetský mlýnek melou stále dokola svoji mantru o zdravotnictví zadarmo. To je největší podvod na českých pacientech, protože zdravotnictví zadarmo ztrácí kvalitu a ztrácí dostupnost.

Zdůrazňuji, že nestačí postavit financování zdravotnictví na přirozeném základě a na občanské svobodě, že je nutné, aby systémem protékalo asi 15 procent financí přímo od pacienta. To je ta životadárná síla stavějící zdravotnictví na přirozené nohy, bez které žádné zdravotnictví nefunguje bez iluze dostupnosti nebo iluze kvality. Pro začátek bych navrhoval vstupní poplatek ve výši 200,-Kč při ošetření v primární péči, jako je tomu třeba v Norsku. Je to dost, ale není to moc. Porovnejme to s tím, kolik občané utrácejí za zbytečnosti a rádobyléky v lékárnách a supermarketech. Jde o stovky až tisíce korun.

Samozřejmě, že jsou u nás občané, pro které je i těch 200,-Kč moc. Ale to musí stát řešit skutečnými sociálními dávkami a nikoliv, jak je tomu dnes, cestou zdravotnictví zadarmo pro bohaté i chudé. Zdravotní péče zadarmo pro bohaté i chudé je velmi špatné řešení tím, že odebírá vnitřní dynamiku a životaschopnost. Zdravotnictví zadarmo pro bohaté je podivnou sociální dávkou!

Pokud nepostavíme naše zdravotnictví na normální nohy, rozpadne se již v brzké době na zdravotnictví pro bohaté s dostupnou kvalitní péčí a na zdravotnictví pro chudé, kde bude zdravotní péče zadarmo, ale nebude kvalitní. Příkladem nám může být dnes zdravotní péče v USA. A to snad ani sociální demokrati nechtějí! Proto je nezbytné co nejrychleji skončit s falešným sociálním inženýrstvím a usilovat o přirozené vztahy v občanské svobodě!

…………………………………………….

Psáno pro Tempus medicorum. Kopírování povoleno a veřejná diskuse žádána.