Trochu mne mrzí, že prakticky nikdo nediskutuje k věci.

Zajímavé, věřit v něco, co vymyslel člověk, ale nikdo nikdy nedokázal, že to vůbec existuje.

Zajímavé, jak hloupě může reagovat, homo sapiens.

Já to vzal obráceně, místo teoretizování nad „vírou“, „důvěrou“, osobností, existencí a umístěním Boha, jsem pod vlivem myšlenek Ramany Maharishiho, Aštávakry a Šrí Shankhary, začal zkoumat, kdo jsem Já sám. Vypadá to jako banální otázka, ale je dost obtížná a pro denní prožívání hodně inspirující. V konečném důsledku vede i k odhalení té pravdy o Bohu...

Já jsem žádné filosofy nestudoval. Pouze jsem pozorováním všedního života některých lidí, kteří o sobě prohlašují, že jsou věřící, dospěl k názoru, že o toho jejich boha nestojím.

Já sám o sobě říkám, že jsem bezvěrec. Někteří mírně fanatičtí katolíci pro totéž používají označení neznaboh.

A vám se podařil nový výraz BEZNABOH. Gratuluji.

Větu z článku lze i otočit "Někteří z nás však ztratili dar víry pramenící z osobní empirie. Ti nemohou věřit v Boha v křesťanském pojetí, protože mají svůj prožitek, zkušenost a prostě v takovou formu a v takové boží vlastnosti důvěřují. Ten prožitek je nesdělitelný a nepřenosný. Není pro nikoho dalšího exaktním důkazem neexistence Boha.