Bohumíre - dal jsem Vám karmu a rád Vás čtu. Ale dnes si dovolím trochu nesouhlasit.

Křesťan z Vašeho blogu vychází tak trochu sebemrskačsky, truchlící nad svými vinami a hledající odpuštění. Osobně si myslím, že křesťan má být plný radosti a nad svou vinou až tak nelkat a nepřemýšlet. Podstatou - aspoň mého nejspíše heretického - života je mít dnes a denně radost z mých blízkých okolo, radost, že jsem potkal někoho báječného, kdo vidí svět podobně jako já, že se mi podařila věc, o kterou jsem usiloval. Jsem za to vše Bohu vděčný. Na své viny s odpuštěním tak trochu kašlu. Pokud jsem někomu ublížil, nebylo to vědomé a chtěné.

Postní doba není dobou truchlení, smutku apod. Přečtěte si knihu Ladislava Heryána Exotem na této zemi.

Tam je kvintesence popsaného.

Přeji Jeho klid a pěkné zimní dny do Křemže.

Dík, Tomáši! Vaše první věta potěší, i když si uvědomuji, že stojíte vysoko nade mnou. Potěší to, že se čteme navzájem.

Ale hned počátek druhého odstavce mne donutil znovu si přečíst, co jsem napsal. Nevidím to tam a rozhodně nejsem flagelant.

Nejspíš jsme si hodně blízcí. Já také spoléhám možná příliš na milosrdenství Boží. A konec konců vědomě druhému neubližuji. A hřích je vědomý akt. Proto se necítím být až tak hříšný. Ale jinak to vnímá ten, komu jsem nevědomky ublížil. A bez tohoto pochopení a omluvy jemu to nesrovnám.

Byl bych pokrytec, pokud bych deklaroval postní dobu jako čas na smutek a truchlení. Je to doba k zamyšlení nad sebou samým, nad svým životem, nad poznáním svých provinění a čas obnovy vztahů svojí omluvou. Ani vědomí hříšnosti, které asi patří k židovskokřesťanské tradici není důvodem k truchlení, protože poznám, vyznám, lituji a je mi odpuštěno. Proč bych se pak i já neradoval ze života, ze své rodiny, ze svých přátel...

Děkuji za doporučený studijní materiál. Nejsem tak dobrý čtenář jako Vy a za nedlouho roztaje sníh a lesy a zahrada mne budou tahat za ruce... Myslel jsem si, že v důchodu si všechny lety nakupované knihy přečtu. Dnes si s tím už nejsem jist.

Problém se slovem „svatý“ spočívá v posunutí významu. Zatímco je dnes běžně tomuto slovu rozuměno ve smyslu „světec“, tedy téměř dokonalý člověk, Bible nic takového nezná a toho slova používá ve smyslu oddělený (rozuměj oddělený pro službu Bohu) – stačí se podívat například na Pavlovy epištoly, které adresuje velmi často „svatým tam a onde“(*) – nikoli proto, že by byly církevní obce, jimž listy posílal, plné dokonalých lidí (nebo že by pozdravoval jen ty dokonalé), nýbrž pozdravuje všechny svaté, tzn. Bohu oddělené, tedy křesťany.

---------

*) jeden odkaz za všechny z 1. Korintským 1,1–2:

„Pavel (...) církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým...“

Dobré je v dalších epištolách u označení adresátů sledovat poznámky pod čarou – tam, kde je v řeckém textu pozdrav „svatým“, překládá se často jako „bratřím“, ale v poznámkovém aparátu to je.

moc hezké zamyšlení jen tu Merkelovou bych vynechala-představuje politiku země a není to proto jen její obraz, ona sama těžko může prosazovat své osobní názory pokud by neměla konsensus většiny maximálně to může trochu korigovat a usměrňovat ale pokud by byli všichni proti ní tak by nebstála

mohla by samozřejmě odstoupit, pokud by se jí tak příčilo vykonávat to, k čemu je rozhodnutím celkové politiky státu směrována ale kdo by to udělal že?

O Merkelové v článku není řeč!

asi jako když někdo tvrdí, že je vegetarián a hubu má mastnou od tlačenky

Kdo? Na kterou větu reagujete?

Máte pravdu. Uvědomit si vlastní chyby a podívat se na vše s nadhledem a sebe kriticky je důležité. A hlavně těch chyb litovat a snažit se je příště nedělat . Jenže to se opravdu dnes nenosí . Například merkelová chybu nejen že neumí, nechce ale asi ani nesmí přiznat. Ať to stojí kolik chce lidských životů.

Proč jen jste do toho zatáhl Merkelovou?