Docela vás lituji, že žijete 30 let produktivního života v nesvobodě.....

Dobrá úvaha, Bohumíre, včetně příměru s lidem v poušti za Mojžíše. Obávám se, že v duchu toho příměru je u nás značná část lidí ještě stále ve stádiu ohlížení se za mastnými hrnci z doby egyptského otroctví.

Ten komunismus, nesamostatnost a závislsot na státu nám vtloukli příliš hluboko pod kůži!

Díky pane autore za zajímavou úvahu. S Vaším závěrem ale nesouhlasím, moc a blahobyt každého státu nedělají investigativní novináři, redaktoři televizí. Naši předkové do roku 1938 za 20 let zbudovali prosperující stát i bez novinářů. Takže my jsme nyní proti nim v mínusu o 10 let a každým rokem, kterým přeměny nepřijdou, se propadáme do marasmu. I díky sdělovacím prostředkům, nově "nezávislým" médiím. V roce 1968 to byli jinší redaktoři...pan Štětina a další. Dokázali rozkoktat a rozčervenat politiky v přímém přenosu, ti dnešní buďto jdou na ruku jedné straně anebo chabě argumentují straně druhé. Odvar proti dřívějšku.

Dnes jsem zaslechl zprávu, že kdosi je proti návrhu, aby všichni novináři podávali veřejná daňová přiznání. To je gól, tah na branku! A navíc by měli každé noviny zveřejňovat příjmy z inzerce, apod., protože platí: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Hned by bylo jasno, odkud vítr vane. "Hlídací psi" demokracie se jistě budou bouřit. Je mi líto, že podkopávám Vaši důvěru v české novináře, ale realita je tvrdá. Zdravého rozumu je nám třeba...

Jsem rád, že jsem mohl přednášku Jindřicha Šídla slyšet, protože mi obnovil důvěru v české novináře, důvěru v redaktory veřejnoprávní televize i důvěru v české občany.

Zdroj:https://bohumirsimek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=716546

Nemyslete si, že naši předkové neměli zájem o noviny. I v dědinských hospodách byly aspoň dva druhy novin, které chlapi při pivu četli. Také si zašli tam poslechnout rádio

To je takový intelektuální evergreen - pozitivní kritik.

Pozitivní kritik směle útočí na současné představitele autority, ale vždy se vyhne přímé kritice této institucionalizované pozice obecně. Naopak, jeho argumentem většinou bývá, že do tohoto autoritářského křesla by mělo být soustředěno více moci, která - když bude v rukou toho správného vládce - bude použita ke všeobecnému prospěchu všech.

Úkolem pozitivního kritika systému je, aby razantně odsoudil počiny a zkorumpované jednání současné vládnoucí třídy, a tím si naklonil masy, ale zároveň si musí dát velký pozor na to, aby nepoškodil pozici autority obecně. Obzvláště opatrný musí být v tom, aby náhodou v masách nevzbudil dojem, že samotná existence institucionalizované pozice autority je oním umocňovatelem nevraživostí, chaosu a bídy. Tím by si totiž podkopal půdu pod nohama, neboť zachování status quo je zároveň zárukou jeho živobytí. Ví totiž, že jeho pozitivní kritika bude vybalancována mluvícími hlavami z jiného tábora pozitivních kritiků systému. Tímto způsobem je uzavřena nepsaná dohoda, která kontinuálně poskytuje prostor k výlevům nenávisti a zlosti nespokojených mas, ale zároveň zaručuje to, že současná mocenská struktura nebude podstatně rozrušena.

Přál bych vám i jemu šťastné celé týdny.