Nikdy by mě o existenci Boha nepřesvědčil nějaký axiom. Z mého hlediska a osobního poznání jde výhradně o niternou záležitost, o osobní zkušenost. je-li víra skutečně pravdivá a upřímná, projeví se to v celkovém nastavení a počínání daného člověka.

V opačném případě jde jen o prázdná slova a absenci průběžných skutků lásky a pokory.

Nikdo Vás přesvědčovat nehodlá! Víra je Boží dar!

A vy pane jak to máte s desaterem.....

Zajímavé, zdá se, že v článku ztotožňujete důvěru v Boha s důvěrou v Církvev (římskokatolickou, jak jinak). Jako by k Bohu nevedla jiná cesta, než přes Vatikán, což je iluze a z mého pohledu skoro urážka Stvořitele, protože je to naduté a zcela neopodstatněné. Rozpínavost a majetek není známkou Božího schválení a vyvolení.

Jednoznačný a naprostý souhlas, kteří ovšem mnozí pochopit nedokáží, a ani si ve své zaslepenosti nedovolí.

Osobní poznání Boha - cesta, kterou Stvořitel nabízí každéu člověku. Je na každém z nás, zda Jeho nabídku přijmeme a vydáme se touto cestou. Pokud ano, setkáme se s Ním a začneme vníman jeho přítomnost a působení ve svém životě.

Díky za článek.

Dík za diskusi!

Pane doktore,

na podporu vašeho názoru si dovolím uvést postřehy od jednoho z vůdčích světových ateistických gurů, amerického významného astrofyzika Lee Smolina, z jeho knihy "Fyzika v potížích". Autor konstatuje, že náš vesmír se vyznačuje zvláštní "biologickou přívětivostí"

Za ní vidí tři možnosti :

- náš vesmír je jedním z náhodných biologicky příznivých multivesmírů

- náš vesmír je dílo inteligentního návrháře

- za naším vesmírem stojí zatím nepoznaný mechanismus, který povede k testovatelným předpovědím.

Myslím, že toto je jedno z neiobjetivnějších hodnocení jak si vesmír vyložit. Samozřejmě, že autor straní pouze a jen třetí možnosti, dokonce tak, že říká, že takto uvažovat je povinností vědců. Co ovšem z toho plyne. V první řadě autor nemluví o NÁHODĚ, drtivá většina podobně uvažujících vědců tvrdí, že to všechno je jen NÁHODA.V druhé řadě jde o "nepoznaný mechanismus", který bude někdy, kdy se neví, poznán. Tedy víra, která se snad někdy, někde v budoucnu změní na důkaz.

"Nepoznaným mechanismem" autor myslí "Teorii všeho", jeden zákon, jedna rovnice, která v sobě zahrne všechno, od hrubé hmoty až, řekněme k lidské lásce. Jenže, když kriticky uvažujeme, musíme si položit otázku " kde by se ten zákon vzal, vznik sám od sebe, snad bloudil nad vodami, nebo snad existoval, když nebyl prostor ani čas?" Pak ovšem pouze slovo Bůh nahrazujeme slovem fyzikální ZÁKON.

Podobná situace už tady byla, když marxisté mluvili o hmotě : Hmota je věčná, kromě jiných vlastností má vlastnost VÝVOJ, přesně řečeno SAMOVÝVOJ, hmota ví jak se má vyvíjet, od surové hmoty až k dokonalému komunistovi".