Končí snad naše evropská křesťanská kultura?

Prý nám ubývá víry v Boha, klesá naše morálka, ubývá sexualita a ubývá plodnost. Degeneruje a končí naše křesťanská evropská civilizace?

V páteční příloze jednoho deníku nacházím letmé redaktorské seznámení s výsledky bádání v našem sexuálním chování z dvacetiletého výzkumu sexuologa profesora Petra Weisse. Jsem zděšen.

Prý se ztrácí sexuální zájem mužů o ženy. Muž dává přednost sebeuspokojení pod vlivem pornografie před uspokojením se svojí ženou. Usilováním o sexuální zájem své vlastní ženy by ztratil v dnešní uspěchané době svůj drahocenný čas. S pornostránkami je to rychlejší.  I s milenkou na pracovišti je to rychlejší. Ale především roste sebeuspokojování vlastní rukou, sedmdesát procent u žen a devadesát procent u mužů. Virtuální realita se stává cennější než sexuální soužití s partnerkou.

Sexuální vztah s partnerkou přináší méně orgasmu, muži prý ztrácejí možnost ejakulace, slábne erekce, slábne plodnost, ztrácí se zájem o partnerský sex. Ženy, ale prý i muži, stále častěji předstírají orgasmus. U mužů to už vůbec nechápu, jestliže ejakulace je součástí orgasmu. Na co si to hrajeme? Jak došlo k takovéto degeneraci člověka?

Křesťanské náboženství a křesťanská morálka vždy podceňovaly roli sexu ve společnosti, ale na druhou stranu vychovávaly muže k úctě k ženě. Sex byl tabu a v důsledku toho bylo sexuální násilí na ženách v manželství časté, protože ženy měly svoji „manželskou povinnost“. Důsledkem byla nechuť manželek k sexu a pánové se chodily kompenzovat do veřejných domů. Sexualita byla potlačována, ale žila si svým způsobem. Přes veškeré potlačování sexu byl sexuální život problémem i pro ty, kteří chtěli žít celibátním životem. Sex byl potlačován, ale vždy měl sílu se prosazovat.

Společenské tabu sexuality se vytrácí. Můžeme všichni o tom svobodně mluvit. I křesťané považují sex za dar Boží. Přesto síla sexu nám mizí. Proč?

Redaktorka zmiňovaného článku Marcela Pecháčková hledá stěžejní problém ve změně společenských rolí mužů a žen. Ženy se nám postupně emancipují, žena usiluje o stejné postavení v rodině jako má muž a mizí patriarchální manželství. Tím se však společenské role dostávají do konfliktu s biologií sexuálních rolí mužů a žen, jak fylogeneticky vznikly. Samec se dvoří samičce, soutěží o samičku a je to samička, která určuje, kdo bude připuštěn k reprodukci rodu. Paní redaktorka vychází z americké studie, ve které se prezentuje, že sexuální aktivita emancipovaných partnerů je podstatně nižší než sexuální aktivita v patriarchálním manželství, kde jsou role muže živitele odděleny od role ženy strážkyně domácího krbu, kde polarita samečka a samičky zůstává zachována.

Dnes je doba singlů, sexuální promiskuity a neochoty k jednomu trvalému sexuálnímu soužití. I ta role biologického rozsévače je fylogeneticky zakotvena, takže některé kultury to řeší legální polygamií nebo v naší kultuře bohatší mužové to řeší stálými mimomanželskými partnerskými vztahy, které přinášejí vyšší sexuální aktivitu i v samotném manželském vztahu.

Co je tou hlavní příčinou ztráty sexuální apetence našich mužů? Vždyť  dnes máme pilulky na antikoncepci, pilulky na erekci, pilulky na předčasnou ejakulaci… Co nám chybí? Je to skutečně ztráta biologických rolí fylogeneticky zakotvených? Nebo je to stále příliš nízká informovanost o naší sexualitě, o naší biologii, která je příčinou nedostatečné sexuální součinnosti partnerů? Muž snad ví příliš málo o biologii své ženy a žena ví příliš málo o biologii svého muže?

Jakkoliv nezpochybňuji dosud vyřčené, já vidím příčinu v něčem jiném. Sexualita začíná dominovat nad erotikou. Na erotiku není čas. A to má svůj přirozený důsledek ve ztrátě sexuální síly. Ani zvířátka v té přírodě nejdou rovnou na věc. Mají svoje erotické tanečky, které svému partnerovi předvádějí.

A druhý problém dnešního člověka spočívá ve ztrátě úcty k druhému člověku, ve ztrátě úcty k pravdivému a poctivému vztahu k druhému člověku, ke ztrátě odpovědnosti za druhého člověka, ke ztrátě lásky a empatie k druhému člověku. A v tomto vztahovém vakuu nefunguje nic. Ani láska, ani erotika, ani sex. Mně se to jeví tak, že jestliže jako muž nedám své ženě pocit jistoty vztahové stálosti, nepřivedu ji ke slasti milování, nemohu od své ženy očekávat trvání lásky a útulnosti.

Muži i ženy potřebují kultivaci svých vztahů skrze úctu a lásku k druhému, jinak se ztratí erotika i sex. A zde vnímám nezastupitelnou roli křesťanského kvasu v obnově společnosti, včetně obnovy síly sexuality.