Proč je náš systém financování zdravotnictví špatný ohledně lékaře?

Těžiště tohoto problému leží v systému našeho veřejnoprávního pseudopojištění.

Naše zařízení, která nazýváme zdravotními pojišťovnami, ve skutečnosti se skutečnými zdravotními pojišťovnami nemají nic společného. Nemusí, a vlastně ani nemohou, tvořit pojistné produkty, protože jak příjmy tak i výdaje jsou určeny našimi politiky. Nemají svobodu podnikání, ohraničeného legislativně určenými solidaritami zdravotními a ekonomickými, a skutečné konkurenční prostředí je jim znemožněno ze zákona.

To vede k degeneraci jejich zaměstnanců, kteří nejsou závislí na svých správných rozhodnutích. Rozhodují naši politici. A tak samotné „zdravotní pojišťovny“ bytostně nepotřebují znát kvality jim sloužících lékařů.

Proto preferují méně kvalitní lékaře. Dokonce lékaře, kteří jsou schopni pro své pacienty udělat více po stránce odborně medicínské a tím vystupují ze šedého průměru, pokutují svými „regulačními mechanismy“ řádově v desítkách až stovkách tisíc korun za rok.

A tak kvalita našich lékařů je decimována našimi politiky neadekvátním odměňováním a neadekvátním vzděláváním, čímž si ty nejlepší lékaře vyháníme ze své země. A postoj našich „zdravotních pojišťoven“, které pohrdají kvalitními lékaři, tento problém jen násobí.

Náš lékař není ve své odborné medicínské práci svobodný. Je „zdravotními pojišťovnami“ a našimi politiky stále více omezován ve své práci, nemůže svobodně pracovat pro své pacienty podle svých schopností a dovedností. Je limitován byrokratickými hranicemi, které se množí a neustále mění.

Teprve pacient, který má na to, aby si své zdraví platil dvakrát, jednou redistributorkám naší zdravotní daně, které nazýváme „zdravotními pojišťovnami“, a podruhé u svého lékaře a v lékárně, kde za určitých okolností nelze použít již jednou do systému zaplacené peníze na své zdraví, umožňuje lékaři svobodně pečovat o svého pacienta. Ano, jsou takoví pacienti, kteří by rádi dali přednost kvalitním lékařům, ale náš systém to v podstatě neumožňuje. Nemůžeme si vybrat lékaře, který s naší „pojišťovnou“ nespolupracuje. Stejně tak jako mnohé léky a mnohá vyšetření, která pacienti potřebují, lékař předepisovat nemůže, protože pokud pacient není ochoten si je podruhé zaplatit ze svého, „pojišťovna“ mu je nehradí a naúčtuje to ošetřujícímu lékaři.

A nyní se strhne lavina pohoršení od našich odborníků na zdravotní pojištění. Příčinou této laviny je naše neschopnost vnímat náš svět ve světle svobody. Bojíme se svobody našich lékařů. A budou nás poučovat, že lékaři nikdy neslouží svým pacientům, ale hledají jen svůj profit. Avšak již nikde vám neřeknou, že počáteční pauperizací našich lékařů je do této pozice od počátku tlačili.

Je těžké udělat skutečnou zdravotnickou reformu, jestliže naši politici odmítají svobodu našich lékařů v léčení svých pacientů podle jejich potřeb a nevěří odpovědnosti lékařů vůči svým pacientům. A tak všichni politici včetně těch, kteří se proklamují za pravicové, si nedokáží představit naše zdravotnictví bez levicového sociálního inženýrství, nedokáží si představit zdravotnictví svobodné a odpovědné.

Někdy si kladu otázku, zda není příčinou malá vymahatelnost práva u nás.