Proč se v Česku pracuje tak těžko?

Nejen ve zdravotnictví se našim politikům podařilo přenést komunistické iluze přes Listopad a propojit je s mafiánskými podmínkami v podnikání.

To je ta příčina, proč v naší společnosti mizí nejen poctivě pracující lékaři a sestry, ale chybí i dělníci, chybí živnostníci, drobní podnikatelé zanechávají podnikání, lidem se nechce pracovat a je nebývale velký tlak na pracovní neschopnosti, důchody a sociální dávky. Některé society se tomu umí přizpůsobit, ale většina populace tím trpí.

V naší reálně socialistické společnosti s komunistickými iluzemi smíchané s mafiánským kapitalismem se žije občanům příliš těžko. Myslel jsem si, že to je jen ve zdravotnictví, ale ono je to u nás v Česku ve všech oborech lidské činnosti. Rapidně se ztrácí kvalita a nejsou lidi na práci.

Základním problémem naší společnosti je, že jsme si přes Listopad přenesli komunistické iluze. Politici nás tak vedou a my jsme jim uvěřili, že sociální až socialistické inženýrství  je lepší než přirozené vztahy v občanské svobodě. Je to sice hezké, že pohrobci Štrougalova Prognostického ústavu nám zde instalovali rozličné strany deklarující se jako pravice a levice (s falešným klišé pravice pro boháče a levice pro chudáky), ale ve skutečnosti reálná pravice nám zde zcela chybí. Politici se bojí občanské svobody (na rozdíl od Václava Havla se Václav Klaus stavěl proti občanské společnosti) a chtějí mít pod palcem veškeré dění ve společnosti, aby občany efektivněji vysávali. Svoboda podnikání se v našem mafiánském prostředí stává stále více iluzí.

Protože problémy ve zdravotnictví jsou mi nejbližší, vysvětlím to na složitosti vztahů ve zdravotní péči. Lékaři a sestry se po Listopadu domnívali, že budou moci podnikat ve svém oboru. Místo toho byli z podnikání zcela vyloučeni. Podnikají jen jejich nadřízení, kteří nemají se zdravotní péčí mnoho společného. Ředitelé nemocnic jsou jen politické funkce, často bez znalosti medicíny. Většinou podnikají v rámci ekonomických iluzí, že po jakékoliv změně dochází k nové společenské rovnováze. Že tím trpí lékaři, sestry a jejich pacienti, manažery nezajímá. Za všechno „mohou“ lékaři a sestry, kteří jsou vyloučeni z možnosti ovlivnění systému. Nelidskou exploataci lékařů a sester nikdo nechce vidět.

Samostatně pracující lékaře nazvali „soukromými“ a lékaři se k této iluzi zpočátku upínali, než zjistili, že soukromé jsou jen výdaje. Ve skutečnosti jsou složitě placenými dělníky zdravotních pseudopojišťoven, jejichž podmínky práce se neustále mění nesmyslnými příkazy, zákazy a nekonečnými buzeracemi, že dochází ke znechucení z práce.

Navíc naše legislativa a z ní vyplývající zdravotnický systém mají svérázná pravidla. Lékař ze zákona musí ošetřit pacienta, ale za svoji práci nemusí dostat zaplaceno! Za proplacení zdravotní péče ze zákona neodpovídá ani pacient, ani pojišťovna, ani stát. Na co VZP nemá, nedoplácí pacient, ale jeho ošetřující lékař. Jedna nemocnice dostane zaplaceno bohatě navíc, druhá nemocnice dostává proplacenu zdravotní péči jen částečně. Na kom se zhojí zdravotničtí manažeři? Na lékařích a sestrách!

Lékaři a sestry jsou nezákonně exploatováni nadměrnou prací, nezákonným přetížením ve službách a v rámci nekonečné vnitronemocniční a mimonemocniční neustále se měnící buzerace. V takovém prostředí se nedá pracovat, rychle dochází k vyhoření, mnozí se díky tomu utápějí v alkoholu, jiní prchají ze zdravotnictví do politiky nebo do ciziny. Pracovní nesvoboda, přetěžování, pokuty za dobře vykonanou práci, pohrdání kvalitou a všeobecně nízká cena práce přinášejí svoje ovoce.

Ve zdravotnictví navíc jsme donuceni žít iluzí zdravotní péče zadarmo pro bohaté a chudé, a nikomu nevadí, že je to jen iluze, pokud věříme v dostupnost kvalitní zdravotní péče zadarmo. Již dnes je jasné, že tento systém financování zdravotnictví cestou veřejnoprávního pseudopojištění ústí do nedostupnosti kvalitní zdravotní péče bez korupce či protekce. Nelze to dělat dlouho, aby političtí manažeři navíc zdravotnictví mafiánsky vysávali a o svůj personál se řádně nestarali. Píši o tom již dvacet let, ale zatím to nikoho nepálí. A ministr Andrej Babiš jen brečí, že si nevzal zdravotnictví pod ochranná křídla ANO.

Ale na stejné problémy si stěžují učitelé a další profese, včetně podnikatelů. Chybí i dělníci. Na jedné straně nízká cena práce a na druhé straně gigantické ztráty přes politické manažery. Mafiáni v čele některých politických stran a kmotři v pozadí jsou stále. Zbavíme se jich?

Některé strany jsou převážně čisté. Nadějí jsou znovu vzkříšení lidovci s Pavlem Bělobrádkem v čele a starostové s Petrem Gazdíkem. Jde o solidní osobnosti, kterým můžeme důvěřovat. Jde o politiky, kteří již nejsou spjati s komunistickou érou. Až se ujmou vlády, mohou ctít přirozené mezilidské vztahy v občanské svobodě a snad bude lépe.